Žena oděná sluncem

Žena oděná sluncem
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žena oděná sluncem (starořecky γυνὴ περιβεβλημένη τὸν ἥλιον, latinsky Mulier amicta sole), také apokalyptická žena, je ústřední postava výjevu Zjevení sv. Jana (Apokalypsy), kapitoly 12.

Autor Zjevení, za kterého je tradičně považován Jan Evangelista, popsal zvláštní znamení na nebi, těhotnou rodící ženu, kterou ohrožoval rudý drak, který chtěl pohltit ženino dítě. Po porodu bylo dítě vzato do nebe a žena odešla na poušť. Potom proběhla válka v nebi, v které byl drak poražen.

Žena ze Zjevení je nejčastěji identifikována s Pannou Marií, byť existují i jiné výklady. Popis ženy oděné sluncem v prvních verších dvanácté kapitoly měly pro mariánskou ikonografii důležitou roli. Zde se zmiňuje koruna s dvanácti hvězdami, odění sluncem se často realizovalo jako mandorla za celou postavou a podle Jana měla apokalyptická žena stát na měsíci (Maria stojící na srpku měsíce).

V období protireformace v první polovině 17. století se apokalyptická žena stala vzorem pro immaculatu, zobrazení Panny Marie počaté bez neposkvrnění prvotním hříchem.^[1] Tento ikonografický typ byl hojně rozšířen v barokním malířství i sochařství.

Motiv apokalyptické ženy se ve středověku objevuje na ilustraci ve Velislavově bibli, na malbách v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Karlštejně, v ambitu emauzského kláštera nebo v kostele sv. Jakuba v Libiši.^[2]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Žena oděná sluncem na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.