A-DNA, nebo také A-forma, je jedna z mnoha možných dvoušroubovicových struktur nukleových kyselin zaujímaná DNA nebo RNA. S nejhojnějším typem helikálního uspořádání - tzv. B-DNA - ji spojuje pravotočivé uspořádání, naopak se liší širším a poněkud více plochým tvarem. Vyznačuje se např. tím, že v jednom závitu je 11 bází, přičemž ty svírají s rovinou dvoušroubovice úhel 20 stupňů. Uvnitř dvoušroubovice vzniká poměrně výrazná axiální dutina.[1]
Voet uvádí, že není zcela jisté, zda se A-DNA vyskytuje za normálních okolností v živých buňkách.[1] Minimálně dvouvláknová RNA a také hybridní DNA/RNA helix však zaujímají A-formu dvoušroubovice, které je velmi podobná A-DNA.[2] Co se týče dvoušroubovice A-DNA, zřejmě v této konformaci existuje většina oligonukleotidů o délce menší než 10 párů bází, což jsou na buňku neobvykle malé a spíše vzácné molekuly.[1] Lokální přeměny z B-DNA na A-DNA však pravděpodobně probíhají i v rámci dlouhých DNA molekul tvořících genomy organismů.[3] A-DNA by mohla např. vznikat v TATA oblasti navázáním transkripčního faktoru TBP[4] či u bakterií pomocí tzv. SASP proteinů.[1] Kompletní přechod z B-DNA na A-DNA nicméně probíhá při poměrně extrémních podmínkách, jako je např. 75% relativní obsah vody.[1]
Boční pohled na A-, B-, a Z-DNA
Základní číselné charakteristiky tří nejznámějších helikálních forem DNA
↑DUKE, Tom, et al. Multiple aspects of DNA and RNA: from Biophysics to Bioinformatics. Příprava vydání Didier Chatenay, et al. [s.l.]: Elsevier, 2005. ISBN0-444-52081-3.
↑VARGASON, J. M.; HENDERSON, K.; HO, P. S. A crystallographic map of the transition from B-DNA to A-DNA. Proc Natl Acad Sci U S A.. 2001, roč. 98, čís. 13, s. 7265–70. Dostupné online. ISSN0027-8424.
