|
Alois Koldinský
Alois Koldinský (8. září 1857 Jezbořice[1] – 28. března 1934 Brno[2][pozn 1]) byl rakouský a český advokát a politik, na přelomu 19. a 20. století poslanec Českého zemského sněmu a starosta Smíchova. BiografieRoku 1876 dostudoval gymnázium v Chrudimi a pak absolvoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde roku 1882 získal titul doktora práv. V roce 1887 vydal JUDr. Alois Koldinský (1857–1934) odbornou publikace Rakouské směnečné právo. Od roku 1888 působil jako advokát na Smíchově. Angažoval se ve veřejném a politickém životě. Byl členem Občanské besedy, Řemeslnicko-živnostenské besedy a dalších spolků. Od roku 1880 byl aktivní v Sokolu, tehdy ještě v Brně. V Sokolu se angažoval i po přesídlení na Smíchov, kde byl zakládajícím členem zdejší sokolské jednoty. V letech 1899–1901 byl dokonce starostou sokolské župy Jungmannovy. Dosáhl rovněž nejvyšších postů v místní a regionální samosprávě. Od roku 1898 byl na Smíchově náměstkem starosty,[3] v letech 1899–1906 byl starostou samosprávného okresu smíchovského[4][5] a potom vykonával funkci starosty města Smíchova (1906–1918).[6] Předtím již byl na Smíchově členem městské rady, místní školní rady, Občanského klubu (od 1884, předseda od 1885), Občanské besedy, Řemeslnicko-živnostenské besedy a také se stal členem Sokola I Smíchov (založen 1868).[4] Jeho působení na postu starosty Smíchova skončilo v roce 1918. Na počátku toho roku čelil demonstraci dělnictva, na které byl obviňován z podílu na špatném zásobování potravinami. Reagoval rezignací.[7] Za zásluhy o obec mu byl udělen císařský Řád železné koruny III. třídy[8] a v lednu 1913 mu město Smíchov udělilo čestné občanství (čestný měšťan za zásluhy o rozvoj města Smíchova).[7] Tento rakouský a český advokát a politik byl na přelomu 19. a 20. století za Mladočechy (Národní strana svobodomyslná) se koncem 80. let 19. století zapojil i do zemské politiky. Ve volbách v roce 1889 byl zvolen v kurii venkovských obcí (volební obvod Pardubice, Holice, Přelouč) do Českého zemského sněmu. Ve volbách v roce 1895 se do sněmu dostal znovu, nyní za městskou kurii, obvod Smíchov.[5] Uspěl zde i ve volbách v roce 1901[9] a volbách v roce 1908.[10][11] Na sněmu byl aktivní hlavně v odboru samosprávném a finančně politickém. Poslancem zůstal až do rozpuštění sněmu roku 1913.[12] Dr. Alois Koldinský byl od roku 1888 majitelem usedlosti Demartinka.[13] Národní listy 18. dubna 1893 uvedly, že letohrádek Malinovka (Smíchov čp. 430 v Mozartově ulici) zakoupil advokát JUDr. Koldinský od továrníka Josefa Pavlíka za 12000 zlatých.[14] Teprve v tomto období získala vila své současné jméno Blaženka. Také koupil i dům U kněžny Libuše (Štefánikova čp. 6/57) s divadlem, které v roce 1891 asanoval. Potom Švandovo divadlo i Arénu na Smíchově řídil.[3] To souviselo s tím, že jeho manželkou od roku 1881 byla Marie, roz. Švandová ze Semčic (1853–1906), dcera Pavla Švandy ze Semčic a Elišky, roz. Peškové. Od své tchýně Elišky Švandové v srpnu 1892 koupil dům v Americké ul. čp. 517/1 na Vinohradech. Jeho žena Marie se po získání koncese v roce 1897 dostala jako ředitelka do čela Švandova divadla, které osobně řídila v letech 1903 až 1906. Podílel se i svým úsilím na stavebním rozšíření Švandova divadla, když v roce 1910 přikoupil sousední dům čp. 7/57a a umožnil tak rozšíření hlediště a zřízení foyeru scény.[15] Byl i literárně činný.[5] Měl blízko k uměleckému světu. Sám rovněž psal divadelní hry. Již za vysokoškolských studií se pokoušel o dramatickou tvorbu, v roce 1879 četl v akademickém spolku Jungmann (byl jeho předsedou) ukázky ze své hry Komediant za salonu. Koncem osmdesátých let se vrátil k psaní divadelních her. Jako spisovatel a dramatik vždy signoval práce pseudonymem či šifrou "Anonym, Anonymus, A. Žert, A. K.". Debutoval 1889 tříaktovou fraškou Medium (uvedena takřka současně souborem J. Kubíka ve smíchovském divadle a P. Švandou st. v ND v Brně). Následující frašky a veselohry byly provedeny ve smíchovském divadle, pro něž byly psány (Švábova agentura, Malá Strana, Mostecká ulice číslo 4, Oběť lásky, Azorek z Chicaga, Hraběnka z Podskalí, Paroháči, Doktorka Rixyová).[8] Koldinští pocházeli z původně holandské hraběcí rodiny Goldinků, která přesídlila do Polska, popolštila jméno na Koldinski. Jeden z předků, armádní důstojník se zde při vojenském cvičení v Čechách zamiloval do dcery hostinského ve Škvorci a oženil se s ní. Přišel tak pro mezalianci o hraběcí panství v Řešově v Polsku a v Čechách proto zakoupil tři statky v Jezbořicích, Bezděkově a Bylanech, kde hospodařil. Tento rodinný příběh Alois Koldinský později zdramatizoval a pod názvem Hraběnka z Podskalí se hrál po dlouhou dobu ve Švandově divadle, vyšel i knižně a byl i zfilmován.[16] Hraběnka z Podskalí byla zfilmována režisérem Karlem Lamačem jako první film natočený v ateliéru Kavalírka v roce 1925.[17] Na počátku 30. let až do své smrti dr. Koldinský bydlel ve spodní části Smíchova, ve Štefánikově 11.[18] JUDr. Alois Koldinský zemřel 28. března 1934 v Brně při návštěvě příbuzných své druhé ženy Boženy, roz. Psotové, při návštěvě u svého zetě, brněnského chirurga prof. MUDr. Vladimíra Nováka, CSc. Alois Koldinský je pohřben v rodných Jezbořicích.[19] OdkazyPoznámky
Reference
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
