Austronéské jazyky
Austronéská jazyková rodina je jednou z hlavních světových jazykových rodin. Jazyky do ní náležícími se hovoří především na ostrovech jihovýchodní Asie, na Madagaskaru, na Novém Zélandu a v Oceánii. Pravlast těchto jazyků je na Tchaj-wanu, kde se proto také nachází většina jazykových větví této rodiny. Drtivá většina austronéských jazyků i mluvčích ovšem přísluší k malajsko-polynéské skupině, jež vychází z pajwanské větve tchajwanských jazyků. Jedna z největších námořních migračních vln, během níž se austronéské jazyky rozšířily z Tchaj-wanu na ostrovy Tichého i Indického oceánu, započala pravděpodobně zhruba 4 tisíce let př. n. l. a završila se až v 8. století, kdy Maorové dorazili na Nový Zéland. Na samotném Tchaj-wanu jsou domorodé austronéské jazyky vytlačovány čínštinou, ovšem jazyky malajsko-polynéské větve patří naopak mezi nejpoužívanější jazyky světa. Například indonéština je úředním jazykem v Indonésii a jako dorozumívací jazyk ji používá až 200 milionů mluvčích, javánštinu používá jako rodný jazyk kolem 80 milionů mluvčích. Spekuluje se o vzdálenější příbuznosti s austroasijskou jazykovou rodinou, případně i s rodinami hmong-mien a tajsko-kedajskou, s nimiž by mohly tvořit austrickou jazykovou nadrodinu. DěleníModerní děleníPodle novějších systémů austronéské jazyky rozšířené mimo Tchaj-wan patří do malajsko-polynéské větve, zatímco formosanské (tchajwanské) jazyky tvoří několik samostatných větví. Jejich dělení se v jednotlivých systémech poněkud odlišuje: Podle Austronesian Basic Vocabulary Database (2008)Podle ABVD se dělí na 8 základních větví, přičemž malajsko-polynéské jazyky jsou podskupinou paiwanských:[1]
Podle Ethnologue.comPodle serveru Ethnologue se dělí na 11 základních větví a malajsko-polynéské jazyky jsou jednou z nich:[2]
Tradiční děleníV dnes již zastaralém tradičnějším dělení tvoří jednotlivé formosanské větve pouze podskupinu západoaustronéských jazyků:[3]
OdkazyReference
Související články
Externí odkazy
|