|
Beneš Krabice z Veitmile
Beneš Krabice z Veitmile, starší prameny uvádějí Weitmile († 27. července 1375), byl český katolický kněz, v letech 1363–1375 arcijáhen žatecký, pražský kanovník, autor latinsky psané kroniky a třetí ředitel stavby pražské katedrály. Životopis a rodinaPatřil k nejznámějším příslušníkům rodu Krabiců z Weitmile, jehož předci přišli do Čech z Durynska. Rod byl původně usazen v severních Čechách a náležel k drobné šlechtě, ale někteří jeho členové žili i jako měšťané v České Lípě,[1] a to asi již od založení města Jindřichem z Lipé. V České Lípě se pravděpodobně narodil i Beneš Krabice.[2] Jméno Beneš bylo v rodině oblíbené, takže u některých údajů nelze s jistotou rozhodnout, s kterou osobou tohoto jména jsou spojeny.[1] V roce 1350 byl ustanoven správcem brněnské farnosti svatého Jakuba[3] a později se stal i kanovníkem svatovítským. Od roku 1355 řídil stavbu nové pražské katedrály, chrámu svatého Víta, přičemž dohlížel na práci Petra Parléře a jeho dílny.[3] V roce 1373 dal přenést do nové katedrály pozůstatky českých panovníků a o rok později (1374) i těla biskupů. Před svatováclavskou kaplí byl pohřben i on. Jeho portrétní busta, vytesaná v Parléřově dílně z pískovce, se zachovala na severní straně chóru ve vnitřním triforiu chrámu.[1] Latinský nápis, vytesaný gotickou frakturou pod bustou, nazývá Beneše jménem Benedictus dictus Crabiczie, označuje ho za třetího ředitele stavby katedrály (director fabricae tertius) a připojuje přesné datum jeho úmrtí (obiit anno d. 1375 die 27 mensis julii).[4] DíloNa přání Karla IV. napsal spis Cronica ecclesiae Pragensis, česky Kronika pražského kostela, často nazývaná Kronika Beneše Krabice z Veitmile. Dílo je rozděleno do čtyř knih a zaznamenává události z let 1283–1374.[1] První tři knihy jsou úpravou kroniky Františka Pražského,[5] která byla dovedena do roku 1353, ale přebírané zprávy doplňoval Beneš Krabice vlastními přídavky i úsudky a užil též neznámých záznamů. Čtvrtou knihu napsal samostatně, i když v ní převyprávěl část vlastního životopisu Karla IV. a částečně použil i životopis Arnošta z Pardubic, jehož autorem byl vyšehradský děkan Vilém z Lestkova. Kronika pražského kostela, jako i další kroniky doby Karlovy, nedosahuje hodnoty o málo starší Zbraslavské kroniky, literární úroveň textu je nevalná[5] a ani jako historik se její autor nevyrovná Petru Žitavskému. Přesto zejména čtvrtá kniha představuje důležitý pramen pro poznání doby Karla IV.[1] Poslední kniha kroniky obsahuje řadu cenných zpráv, neboť v ní Beneš Krabice popisuje události, které osobně zažil nebo se o nich dověděl od hodnověrných svědků. Je zde i vůbec nejstarší dochovaný zápis svatováclavského chorálu.[1] Popsal též okolnosti vzniku Velkého jezera, dnes zvaného Máchovo jezero.[6] ZajímavostPostava Beneše Krabice z Weitmile se vyskytla v semináři před divadelní hrou České nebe od Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka. Vedle Beneše Krabice v Cimrmanově prvotině vystupuje také Smil Flaška z Pardubic, se kterým Beneš vede dialog o milostných trampotách.[7] Vydání latinského originálu
České překlady
OdkazyReference
Literatura
Související článkyExterní odkazy
|
||||||||||||||||||||||
