Borovice drobnokvětá
Borovice drobnokvětá
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	nahosemenné (Pinophyta)
Třída	jehličnany (Pinopsida)
Řád	borovicotvaré (Pinales)
Čeleď	borovicovité (Pinaceae)
Rod	borovice (Pinus)
Podrod	Strobus
Sekce	Quinquefoliae
Podsekce	Strobus
Binomické jméno
Pinus parviflora Siebold & Zucc., 1842
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Borovice drobnokvětá (Pinus parviflora) je asijský druh pětijehličné borovice, občas se i v Česku vyskytující v parkových a zahradních výsadbách (vyskytuje se mnoho jejích okrasných kultivarů). Je menšího vzrůstu, s kratšími jehlicemi. V Japonsku je pod názvem Goyomatsu velmi oblíbená jako objekt pro pěstování pověstných bonsají.

• Pinus heterophylla Presl, 1847

• Pinus cembra var. japonica Nelson, 1866

• Pinus pentaphylla Mayr., 1890

• Pinus himekomatsu Miyjabe et Kudo, 1921

Rozlišují se 2 subspecie (poddruhy):

• Pinus parviflora subsp. parviflora – křídlo semen (2 – 9 mm), nefunkční, ulpívající na šupině šišek

• Pinus parviflora subsp. pentaphylla (Mayr.) Businský, 1999 – delší (8 – 19 mm) a funkční křídlo semene, snadno oddělitelné od šupiny šišky, delší a tmavší jehlice (6 – 8 cm)

Menší, 10–20 m vysoký strom. Koruna široce kuželovitá, s borkou dlouho hladkou, černošedou, později šupinatou. Větve široce rozložené, letorosty zelenohnědé, krátce chlupaté. Pupeny malé (5 mm), vejčité, zúžené, hnědožluté. Jehlice po 5, na konci větví chvostovitě nahloučené, 3–8 cm dlouhé, s bílými řadami průduchů, tenké a zakřivené. V našich podmínkách pouze 1–3 ročníky jehlic na větvích. Brzy plodí, šišky jednotlivě i ve skupinách, vodorovně odstávající a přisedlé, protáhlé, 5–10 × 3–4 cm. Plodní šupiny silné, kožovitě dřevnaté, červenohnědé, se štítky popelavými, kosočtverečnými a dovnitř ohnutým pupkem. Semena vejčitě elipsoidní, s tenkým (zakrnělým – viz taxonomie) křídlem.

V horských polohách v Japonsku (Honšú a Hokkaidó) a v již. Koreji, v Česku sporadicky v okrasných výsadbách, kde jde většinou okrasné kultivary.

Tento druh je velmi variabilní a vyskytuje se v horách (1500 – 2500 m n. m.). Je odolná k mrazu a nenáročná na půdu, vyžaduje však více srážek . Roste velmi pomalu a snáší i částečné zastínění.

Protože je pomalého růstu, má velmi husté dřevo, které se v Japonsku používalo k řezbářství. Její hlavní využití je v okrasných výsadbách jako parková dřevina a jak již bylo zmíněno, používá se pro bonsaje.

• BUSINSKÝ, R. 2004. Komentovaný světový klíč rodu Pinus L. – Závěrečná zpráva „Výzkum a hodnocení genofondu dřevin z aspektu sadovnického použití“, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice.
• KAŇÁK, J. 2004. Možnosti a úskalí introdukce některých druhů rodu Pinus. [Possibilities and difficulties of introduction of some species of Pinus genus.] In: Karas, J., Kobliha, J. (eds.): Perspektivy lesnické dendrologie a šlechtění lesních dřevin. Sborník z konference. Kostelec n. Č. lesy, 12. – 13. 5. 2004. Praha, FLE ČZU, s. 76–84. ISBN 80-213-1164-9.
• PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha.
• POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu borovice drobnokvětá na Wikimedia Commons
• Galerie borovice drobnokvětá na Wikimedia Commons