Chester A. Arthur
Chester Alan Arthur (5. října 1829 – 18. listopadu 1886) byl 21. prezident Spojených států amerických v letech 1881–1885. Ujal se úřadu po atentátu na prezidenta Jamese A. Garfielda. Post viceprezidenta pak zůstal neobsazen (teprve v roce 1967 byl přijat 25. dodatek k ústavě, který stanovil přesná pravidla prezidentského nástupnictví).[1] Vystudoval Union College a pracoval jako učitel a právník. Za občanské války sloužil v newyorské milici a v letech 1871 až 1878 řídil výběr cla v newyorském přístavu. V Republikánské straně náležel k frakci Roscoe Conklinga, která ho prosadila jako svého kandidáta na viceprezidenta. Po svém nástupu do nejvyšší funkce zavedl regulaci přistěhovalectví a zasloužil se o modernizaci amerického námořnictva. Ačkoli byl zpočátku považován za povolný nástroj oligarchických skupin, dokázal navázat na Garfieldovy reformní snahy a v roce 1883 prosadil Pendletonův zákon, který omezil politické machinace při obsazování vysokých státních úřadů.[2] Arthurovo prezidentství spadá do období ekonomického rozvoje, známého jako pozlacený věk. Trpěl Brightovou nemocí, která mu komplikovala výkon úřadu, proto se v roce 1884 neucházel o znovuzvolení a republikánským kandidátem na prezidenta se stal James G. Blaine.[3] Vláda Chestera Arthura
Reference
Externí odkazy
|