Červeně je značena hlavní diagonála (d), žlutě vedlejší diagonála (v), zeleně horní sekundární diagonála (h) a fialově dolní sekundární diagonála (s).
Hlavní diagonála[1] libovolné matice je v lineární algebře posloupnost tvořená prvním prvkem z prvního řádku, druhým prvkem z druhého řádku, … atd. Hlavní diagonála matice jde z levého horního rohu šikmo doprava dolů.
Vedlejší diagonála[1]čtvercové matice řádu je posloupnost prvků pro . Vedlejší diagonála jde z pravého horního rohu do levého dolního.
Pokud se hovoří jen o diagonále matice, je tím obvykle myšlena hlavní diagonála.
Hlavní diagonála
Prvky čtvercové matice řádu tvoří její hlavní diagonálu. Jinými slovy, hlavní diagonála obsahuje prvky , kde .
Pro obdélníkovou matici s prvky je hlavní diagonála posloupnost prvků .
V následujících třech maticích jsou zvýrazněny hlavní diagonály:
Stopa matice
Podrobnější informace naleznete v článku Stopa matice.
Součet prvků na hlavní diagonále se nazývá stopa matice.
Prvky leží na vedlejší diagonále. Vedlejší diagonála je tvořena všemi prvky , kde .
V následující matici je zvýrazněna vedlejší diagonála:
Sekundární diagonály
Pro prvky bezprostředně sousedící s hlavní diagonálou, se používá termín sekundární diagonála, např. u blokových tridiagonálních matic.
Horní sekundární diagonálu čtvercové matice řádu tvoří prvky a dolní sekundární diagonálu tvoří prvky .
Názvosloví
Terminologie není ustálená.
Vedlejší diagonála se někdy nazývá také antidiagonála, Harrisonova diagonála nebo sekundární diagonála. Anglicky se vedlejší diagonála nazývá antidiagonal německy Gegendiagonal ("gegen" znamená proti).
Anglicky se sekundární diagonály nazývají lower/upper diagonals, německy Nebendiagonalen ("neben" znamená vedle).
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Main diagonal na anglické Wikipedii.
↑ abSlovník školské matematiky. Praha: SPN, 1981. 240 s.
Literatura
BÄRTSCH, Hans-Jochen. Matematické vzorce. Praha: Academia, 2006. 832 s. ISBN80-200-1448-9. Kapitola Matice, s. 180–198.
HLADÍK, Milan. Lineární algebra (nejen) pro informatiky. 1.. vyd. Praha: Matfyzpress, 2019. 328 s. ISBN978-80-7378-378-5. S. 39.