Divadlo má právní formu příspěvkové organizace, jejím formálním zřizovatelem je hlavní město Praha. V čele divadla stojí ředitel, kterým je od roku 2012 herec, režisér a senátorTomáš Töpfer (v divadle hrál již v letech 1987–1998). Post uměleckého šéfa zastává Juraj Deák, šéfdramaturgem je Jan Vedral (předtím působil v divadle jako dramaturg a šéfdramaturg v letech 1985–1990 a 1994–1998).
Umělecký program si dává za cíl v návaznosti na dlouhou tradici uvádět inscenace velké činohry, která stojí na interpretaci hodnotných dramatických textů a na hereckém umění. Repertoár divadla čítá na 20 žánrově rozmanitých inscenací, každou sezonu se uskuteční okolo 6 premiér. Umělecký soubor tvoří zhruba 40 členů, kolem 25 umělců vystupuje pohostinsky.
Inscenace jsou uváděny v hlavní budově na Velké scéně s kapacitou 621 míst a Studiové scéně (bývalá Zkušebna) s kapacitou 60 míst. Hry Studiové scény tvoří od roku 2012 cyklus Česká a slovenská komorní hra. Některé hry mohou diváci zhlédnout mimo historickou budovu (v současnosti hra Terezka v kostele sv. Šimona a Judy, v minulosti inscenace Kdokoli v Pražské křižovatce). Obvyklé začátky představení jsou v 19 hodin, u odpoledních představení pak ve 14 hodin.
Vedle volného prodeje vstupenek nabízí divadlo sezonní abonmá, uplatnit lze dárkové poukazy a permanentky. Členský program pro diváky funguje jako Klub přátel Divadla na Vinohradech. Divadlo spravuje vlastní umělecký archiv, který poskytuje badatelské služby.
Divadlo na Vinohradech vydává stejnojmenný divadelní měsíčník s periodicitou 10 čísel za rok, který vychází jako příloha Hospodářských novin.
Po konci sezony 2024/2025 je v plánu celková rekonstrukce budovy divadla.[1]
Historie
Budova divadla byla postavena v letech 1905–1907 staviteli Janem Majerem a Josefem Veselým podle návrhu architekta Aloise Čenského. Původní návrh budovy byl připraven v novorenesančním stylu, ale ještě během projektování byl architektem obohacen o secesní prvky.
Alegorické postavy na pylonech nad středovým průčelím budovy mají název Statečnost (anděl se vztyčeným mečem) a Pravda (anděl se zrcadlem); jejich autorem je Milan Havlíček.
Městské divadlo na Královských Vinohradech, to bylo tenkrát, pane, nějaké divadlo! Hned po Národním ze všech nejznámější a nejrenomovanější. A díky Hilarových hercům a režiím možná tehdy i přitažlivější než Národní.
Oceňované drama Tracyho Lettse o setkání rodiny Westonů v režii Petra Svojtky. Premiéra 22. 3. 2024, uváděno na velké scéně.
Recenze
„
Rázlová předvádí takřka zapomenuté umění celistvého hereckého uchopení postavy, od masky a kostýmu přes pohybovou stránku až po vrstevnatou práci s jevištní mluvou, sahající od klopotného zápolení o poskládání alespoň trochu srozumitelné věty až po brilantně přednesenou obžalobu členů rodiny. Je to jedinečný výkon, jakých není v českém divadle mnoho k vidění.
Inscenace je to silná a stojí za vidění nejen pro příběh, v němž každý divák pozná něco ze svého života, ale především díky působivým hereckým výkonům, v čele s Reginou Rázlovou.
Komedie Woodyho Allena o tom, jak se rodina Hollanderů ukryje na velvyslanectví, které dočasně řídí velvyslancův syn Axel, v režii Juraje Deáka. Premiéra 15. 12. 2023, uváděno na velké scéně.
Slavná Molièrova komedie o skrblivém Harpagonovi, jehož láska k penězům brání v lásce jeho dětem, v režii Pavla Kheka. Premiéra 20. 10. 2023, uváděno na velké scéně.
Recenze
„
Na jevišti této velké pražské scény se nyní slavná role stala velkou příležitostí pro Aleše Procházku. Ten se jí chopil se vší vervou, jakou by zkušený, jevištěm i dabingem ošlehaný herec na vrcholu sil měl oplývat a oplývá. Procházkovi v titulní roli patří celý sál a diváci se mohou vysloveně těšit na slavný monolog okradeného Harpagona.
Výborným tahem je už obsazení hostujícího Radka Holuba do role Johanna Sebastiana Bacha. Ten je v jeho podání samolibý, hysterický, sršící energií, ale zároveň zábavný a charismatický. Drápe kolem sebe jako vzteklý křeček, své syny i ženy uráží, ale stejně tak zraňuje i sám sebe. Je natolik naplněn hudbou, že mu v duši už nezbývá mnoho prostoru pro druhé.
Scénický entrtejment Jana Vedrala z díla Josefa Škvoreckého v režii Radovana Lipuse. Premiéra 27. 1. 2023, uváděno na velké scéně. Po Sňatcích z rozumu a Českém románu završuje volnou trilogii vývoje moderní české společnosti.
Recenze
„
Vinohradská trilogie z dějin české společnosti 19. a 20. století (Sňatky z rozumu, Český román, Danny Smiřický) je v kontextu současné dramatické i divadelní produkce opravdu výjimečný projekt. Stejně jako přínos více méně téhož inscenačního týmu všech tří inscenací v čele s režisérem Radovanem Lipusem, který má pro velká jevištní plátna s morálním poselstvím mimořádné nadání a dokáže z nich vytvořit emotivní divadelní zážitek. Danny Smiřický rozhodně stojí na vrcholu této pyramidy.
Ale i vedle toho se u diváka možná dostaví ještě další efekt, který souvisí s celkovým étosem Škvoreckého díla a života. Silně ho pocítí zvláště ten, pro koho je Škvoreckého dílo drahé a zasahuje ho u srdce až do stavu blízkého ztotožnění. Připomene si možná zážitek, který zprostředkovával Škvorecký jako málokterý spisovatel. Zážitek, že člověk má právo, možná povinnost, věřit své zkušenosti, která se vytváří na základě otevřené mysli a poctivosti duše.
Drama Federica Garcíi Lorcy v režii Juraje Deáka. Živý hudební doprovod skupiny RAZAM Ivy Marešové. Premiéra 20. 5. 2022, uváděno na velké scéně. Hra se ve Vinohradském divadle hrála poprvé v roce 1946 pod titulem Dům doni Bernardy. V režii Gabriela Harta se v titulní roli představila Anna Iblová.
Maryškův Sládek je skvostnou pohybově-hereckou etudou, která si nic nezadá s Polívkovým doktorem Burkem nebo slavnými ekvilibristickými kreacemi Ference Futuristy. Vlaje po scéně v neuvěřitelných pózách, nicméně při vší té místy až drastické komice je jeho Sládek i lidsky dojemná, do tragigroteskní polohy krásně vygradovaná postava.
Na Vinohradech se ovšem v Audienci povedlo rozehrát absurditu všedního dne do klaunské grotesky. Pivní humor se tak proměnil v lehký slovní ping-pong kombinovaný s pohybovou klaunerií. K tomu dokonalé využití dvojdveřové scény, portrét "Bohdalky" v podobě "fotomontáže" ležícího sexy těla s přilepenou hlavou herečky vystřiženou z časopisu a naprostá absence čehokoli, do čeho by se dalo "ulít" nežádané pivo.
Komorní hra Barbory Hančilové o životě několika generací rodiny v jednom domě v režii Barbory Maškové. Inscenace získala nominaci na Cenu divadelní kritiky za nejlepší poprvé uvedenou českou hru roku za rok 2019. Česká premiéra hry 31. 5. 2019, uváděno na studiové scéně.
Komedie George Bernarda Shawa o sázce profesora Higginse, který se chystá proměnit květinářku Lízu Doolittlovou, v režii Juraje Deáka. V rolích profesora Higginse a Lízy Doolittlové účinkují Jan Šťastný a Šárka Krausová. Premiéra 22. 4. 2016, uváděno na velké scéně. Inscenace se současně největším počtem repríz. Titul se v minulosti hrál v Komorním divadle (od roku 1929 součástí Městských divadel pražských), kde od roku 1931 v režii Jana Bora vystupovali Jiří Plachý jako profesor Higgins a Meda Valentová jako Líza Doolittlová.
↑Městské divadlo na Král. Vinohradech. Ročenka „Kruhu solistů“ 1924. Praha: Městské divadlo na Král. Vinohradech, 1923, s. 86–87, 139–142, 147.
↑SÍLOVÁ, Zuzana a HRDINOVÁ, Radmila. Divadlo na Vinohradech 1907–2007. Díl II., Vinohradský ansámbl. Praha: Divadlo na Vinohradech, 2007, s. 192–194. ISBN 978-80-239-9604-3.
↑ RECENZE: Nikdo není silnější než já, Violet - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2024-03-24 [cit. 2024-06-04]. Dostupné online.
↑Silné ženy na pokraji zhroucení – Divadelní noviny [online]. [cit. 2024-06-04]. Dostupné online.
↑ŠŤÁSTKA, Tomáš. RECENZE: Barevného Lakomce poslali na Vinohradech v ručníku do sauny. iDNES.cz [online]. 2023-11-06 [cit. 2024-06-06]. Dostupné online.
↑ RECENZE: Mělo by to být jednoduché - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2023-05-18 [cit. 2024-06-04]. Dostupné online.
↑PEŇÁS, Jiří. Inženýr lidských duší na Vinohradech - Echo24.cz. www.echo24.cz [online]. 2023-02-03 [cit. 2024-06-04]. Dostupné online.
↑ RECENZE: Tragigroteskní obraz totality ve vinohradském Studiu - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2019-12-12 [cit. 2024-06-04]. Dostupné online.
↑Double Havel – Divadelní noviny [online]. [cit. 2024-06-04]. Dostupné online.
Literatura
BALVÍN, Josef (ed). Divadlo na Vinohradech 1907–1967. Praha: Divadlo na Vinohradech, 1967.
BALVÍN, Josef (ed). Divadlo na Vinohradech 1907–1967. Praha: Divadelní ústav – Divadlo na Vinohradech, 1968.
BUCHNER, Alexander. Divadelní fotografie Karla Drbohlava. Praha: Národní muzeum, 1980.
BUCHNER, Alexander. První čtvrtstoletí Městského divadla na Král. Vinohradech ve fotografii Františka Kutty'.' Praha: Národní muzeum, 1970.
CALÁBEK, Milan – ŠMÍDOVÁ, Irena. Divadlo na Vinohradech – 75 let. Praha: Divadlo na Vinohradech, 1982.
ČERNÝ, Jindřich. Osudy českého divadla po druhé světové válce: divadlo a společnost 1945–1955. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1502-0.
Divadlo na Vinohradech. In Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000, s. 111–119. ISBN 80-7008-107-4.
HEDVÁBNÝ, Zdeněk (ed.). Divadlo na Vinohradech 1907–1997. Praha: Divadlo na Vinohradech, 1997.
HILMERA, Jiří. Vinohradské divadlo: Zbudování Divadla na Vinohradech. Praha: Divadlo na Vinohradech – Divadelní ústav.
HLAVATÝ, František. Z jevišťátek a z velkých scén (Městské divadlo pražské na Král. Vinohradech). Praha: Vlastním nákladem, kolem 1931.
HORÁČEK, Jaroslav. Zvrácené poměry v Městském divadle vinohradském. Praha: Nákladem Jaroslava Horáčka, 1909. Dostupné online
JAHN, Bedřich. Pět let ředitelem Městských divadel pražských. Praha: Melantrich, 1940.
JUST, Vladimír. Divadlo v totalitním systému: příběh českého divadla (1945–1989) nejen v datech a souvislostech. Praha: Academia, 2010. ISBN 978-80-200-1720-8.
KRONBAUER, Viktor a kol. Viktor Kronbauer: divadelní fotografie. Praha: Institut umění – Divadelní ústav, 2017.
LÍBAL, Patrik. Divadlo na Vinohradech. In Platovská, Marie (ed.). Slavné stavby Prahy 2. Praha: Foibos Books, 2011. ISBN 978-80-87073-35-3.
MÜLLER, Vladimír (ed.). Padesát let Městských divadel pražských: 1907–1957. Praha: Ústřední národní výbor hlav. města Prahy, 1958.
PECHAROVÁ, Vilemína (ed.). Boj o rozluku v Městském divadle Král. Vinohrad. Praha: Národní muzeum, 1990.
Ročenka Kruhu solistů Městského divadla na Královských Vinohradech. Praha: Kruh solistů Městského divadla na Královských Vinohradech, 1923–1931. Dostupné online
Ročenka Kruhu solistů Městských divadel pražských. Praha: Kruh solistů Městských divadel pražských, 1931–1940, 1946. Dostupné online
ROUBÍNEK, Otakar. Vinohradské divadlo: I. Založení a první sezóny. Praha: Divadlo na Vinohradech – Divadelní ústav.
SÍLOVÁ, Zuzana – HRDINOVÁ, Radmila. Divadlo na Vinohradech 1907–2007. Díl II., Vinohradský ansámbl. Praha: Divadlo na Vinohradech, 2007. ISBN 978-80-239-9604-3.
ŠMÍDOVÁ, Irena. Divadlo na Vinohradech – 80 let. Praha: Divadlo na Vinohradech, 1987.
ŠTECH, Václav. Vinohradský případ: román divadelní skutečnosti: otištěno z Lidových novin. Praha: Nakl. J. Otto, 1922.
TŮMOVÁ, Barbara. Karel Čapek ve Vinohradském divadle. Praha: Národní muzeum, 1988.
Umělecká správa divadla. Čtvrtstoletí Městského divadla na Král. Vinohradech: jubilejní sborník. Praha: Městské divadlo na Král. Vinohradech, 1932.
Umělecká správa divadla. Třicetiletí Městského divadla pražského na Král. Vinohradech: jubilejní číslo 24. XI. 1937. Praha: Městská divadla pražská, 1937.
Ústřední divadlo československé armády: ročenka 1955. Praha: ÚDČA, 1955.
Ústřední divadlo československé armády. Praha: ÚDČA, 1959.
VEDRAL, Jan a kol. Vyvětráváme...: Divadlo na Vinohradech za "normalizace". Praha: Pražská scéna – AMU, 2024. ISBN 978-80-88217-12-1.
VESELÝ, Antonín. Dramatik František Adolf Šubert. Praha: Karolinum, 2015. ISBN 978-80-246-3074-8.
.jpg)
