Ve Florencii redigoval vojenský časopis La vita militare a napsal svá první díla, povídky týkající se frontových zkušeností (Karmela, Originelní ordonance, Letní pochod). Ty jsou sebrány v knize Črty z vojenského života (1868, Bozzetti di vita militare), kterou později přepracoval a vydal pod názvem Vojenský život (1868, La vita militare, česky pod názvem Vojenské povídky). Zde jako dvaadvacetiletý překvapil tím, že napsal čtivý povídkový soubor z vojenského života, který obsahuje jak veselé výjevy, tak dojemnéscény a kniha ukazuje autora jako člověka se sklonem k moralizování. V roce 1870 opustil armádu a vstoupil do redakce časopisu La Nazione v Římě. Hodně cestoval a jeho zábavné i popisné dopisovatelské články z té doby sloužily jako základ pro jeho knihy cestopisných črt: Španělsko (Spagna), Holandsko (Olanda), Zápisky z Londýna (Ricordi di Londra), Maroko (Marocco), Cařihrad (Costantinopoli), Zápisky z Paříže (Ricordi di Parigi) a další. Tento žánr byl tehdy v italské literatuře novinkou. Nejnověji byla kniha Costantinopoli vydána v roce 2005 s předmluvou, kterou napsal Umberto Eco.
De Amicisova nejslavnější kniha Srdce byla vydána nakladatelstvím Treves 17. října 1886, což je v Itálii první školní den. Úspěch díla byl obrovský: v několika měsících byla vydána v zemi autora 40krát a byl přeložena do deseti jazyků. (V češtině ho přeložilo 13 spisovatelů.) Předlohou a inspirací pro postavy románu Srdce byli synové Furio a Ugo ve školním věku.
De Amicisovo dílo má hluboce národní náboj a silnou vazbu na sociální cítění (tento trend je zdůrazněn v románu Srdce). V roce 1891 Edmondo de Amicis vstoupil do Italské socialistické strany. V knihách Přátelé (Gli Amici) a Kočár pro všechny (La Carroza di tutti) rozvinul kaleidoskop lidských typů, zejména v druhé knize podává deník celoročního života v tramvaji, neboť tramvaj je ten „kočár pro všechny“, a vystihuje zde postavy ze všech společenských tříd.
V románu Na oceáně (Sull Oceano) se věnuje problému italské emigrace a proti životu majetných cestujících v první třídě staví obraz nemajetných lidí v podpalubí.
Poslední spisovatelovy roky byly poznamenány smrtí jeho matky, spory se ženou a sebevraždou syna Furia, a proto je trávil v odloučení. De Amicis zemřel v přístavním městě Bordighera.
Dílo
Próza
Črty z vojenského života (Bozzetti di vita militare, 1868)
Srdce: kniha pro mládež – přeložil Karel Cvrk; předmluvu napsal Gabriele Preziosi; s 210 původními vyobrazeními, jež kreslili italští malíři Arnald Ferraguti, G. Nardi a A. G. Sartorio. Praha: V. Neubert, 1928
Srdce: kniha pro hochy – přeložil František Petrák: Praha: Jan Toužimský, 1928
Srdce – přeložil, studii o Edmondu de Amicis napsal a poznámkami opatřil Benjamin Jedlička. Praha: SNDK, 1958
Srdce – přeložil Tomáš Uchytil; reprodukce z původních dřevorytů A. Ferragutiho, G. Nardiho a A.G. Sartoria vybral, uspořádal a dílo graficky upravil Václav Kučera. Praha: Český klub, 2006
Odkazy
Reference
↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-12-29]. Dostupné online.
↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-12-29]. Dostupné online.
Edmondo de Amicus, autor "Srdce" – František Brunclík, in: Výroční zpráva c. k. reálného gymnasia na Smíchově, s. 3–24, 1914
HORKÝ, Vladimír. heslo Edmondo de Amicis. In: Jiří Pelán a kol. Slovník italských spisovatelů. Praha: Libri, 2004. ISBN80-7277-180-9. S. 289–290.
ADAMI, Stefano. heslo Edmondo de Amicis. In: Gaetana Marrone, Paolo Puppa, Luca Somigli. Encyclopedia of Italian literary studies. New York: Routledge, Taylor & Francis Group, 2007. Dostupné online. ISBN1579583903. Svazek 2. S. 574–576.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Edmondo De Amicis na Wikimedia Commons
