|
Ehud Goldwasser
Ehud Goldwasser (hebrejsky אהוד גולדווסר, 18. července 1975 – cca červenec 2006?) byl izraelský voják a seržant první třídy,[1] který byl 12. července 2006 spolu s Eldadem Regevem unesen libanonským ší'itským hnutím Hizballáh poblíž severoizraelské vesnice Zar'it. Únos obou vojáků vedl k vypuknutí druhé libanonské války.[2] V červenci 2008 Izrael získal v rámci výměny vězňů s Hizballáhem ostatky Goldwassera a Regeva. Pitva prokázala, že oba vojáci zemřeli při přestřelce, přičemž Goldwasser utrpěl smrtelné zranění hrudníku od RPG.[3] ŽivotNarodil se v severoizraelské Nahariji a jako dítě žil s rodiči (Šlomo a Mickey) a dvěma mladšími bratry v Jihoafrické republice. Byl absolventem Technionu - Izraelského technologického institutu v Haifě,[4] kde vystudoval bakalářský obor environmentálního inženýrství.[5] V roce 2005 se oženil s Karnit; ta se po jeho únosu zapojila do celosvětové kampaně za jeho propuštění.[6][7] V září 2006 na její žádost věnovala skupina Aerosmith na svém newyorském koncertě Ehudovi píseň Dream On.[8] Zajímal se o ochranu životního prostředí, motocykly, plachtění a fotografování.[9] Únos V 9.00 místního času dne 12. července 2006 zahájil Hizballáh diverzní raketové a minometné útoky na izraelské vojenské pozice poblíž pobřeží, hraniční vesnice Zar'it[10] a města Šlomi.[11] Při útoku bylo zraněno pět civilistů,[12] zasaženo bylo celkem 6 vojenských stanovišť a monitorovací kamery byly vyřazeny z provozu.[13] Ve stejnou chvíli pronikla skupina příslušníků Hizballáhu přes hranici a nástražnými výbušnými systémy a protitankovými střelami zaútočila na dvě obrněná Humvee izraelské armády hlídkující na vrchu Har Amiram u vesnice Zar'it, přičemž tři vojáky zabili, dva zranili a dva (Goldwassera a Regeva) zajali.[10] Po potvrzení zajetí dvou vojáků byl do oblasti vyslán vrtulník, obrněný transportér a tank Merkava Mk III, který byl zasažen velkou pozemní minou, což způsobil smrt všech čtyř členů jeho osádky. Další voják byl zabit a dva lehce zraněni při minometné střelbě, když se pokoušeli vyprostit jejich těla.[10] Izraelský premiér Ehud Olmert označily útoky a únos vojáků za válečný akt.[14] V následné druhé libanonské válce, která trvala do 14. srpna téhož roku, se však nepodařilo ani nalézt zajaté vojáky, ani výrazně oslabit Hizballáh.[15] V Izraeli dopadla mimořádně silná kritika především na hlavu premiéra Olmerta a ministra obrany Amira Perece, neušel jí ale ani náčelník Generálního štábu Dan Chaluc.[16][17] Vládou ustanovená Winogradova komise označila za viníky izraelského neúspěchu Olmerta, Perece i Chaluce (poslední zmíněný pod tlakem veřejnosti rezignoval).[18] Výměna vězňůV roce 2008 byla za zprostředkování Spolkové zpravodajské služby dojednána dohoda mezi Izraelem a Hizballáhem, která zahrnovala předání Goldwassera a Regeva. Její součástí bylo dále předání informací o osudu izraelského navigátora Rona Arada, který je od roku 1986 nezvěstný v boji poté, co se katapultoval nad jižním Libanonem.[19] Izrael naproti tomu předal Hizballáhu zprávu o osudu 4 íránských diplomatů, kteří v roce 1982 zmizeli v Libanonu (podle této zprávy byli mučeni a následně zabiti křesťanskými falangisty).[20] Dále pak ostatky 199 padlých příslušníků Hizballáhu z druhé libanonské války a propustil pět libanonských vězňů, a to včetně Samira Kuntara, který si odpykával několikanásobný doživotní trest odnětí za brutální vraždu izraelských civilistů a policisty.[21][22] Jeho propuštění způsobilo v Izraeli mimořádnou nevoli a kritiku si dohoda vysloužila i od ředitele Mosadu Me'ira Dagana.[23] K předání došlo za dohledu Mezinárodního červeného kříže na hraničním přechodě Roš ha-nikra. Až do té doby nebylo jasné, zdali jsou oba vojáci skutečně mrtví, neboť tuto skutečnost Hizballáh nikdy nepotvrdil.[3] Předání byl přítomen i vrchní vojenský rabín Jisra'el Weiss, který k ostatkům poznamenal: „včerejší ověřovací proces byl velmi pomalý, jelikož i když jsme si mysleli, že byl nepřítel na živých i mrtvých krutý, byli jsme překvapeni, když jsme otevřeli rakve a zjistili, jak moc krutý.“[24] PohřebGoldwasser byl pohřben den po proběhnuvší výměně v 10.00 místního času na hřbitově v Nahariji, tedy den před jeho narozeninami. Šlo o formální vojenský pohřeb a jeho rakev, zahalenou do izraelské vlajky, nesli vojáci z elitní pěchotní brigády Golani.[3] Krátce po obřadu navštívil rodinu prezident Šimon Peres, který po příjezdu prohlásil „Přijel jsem jménem izraelského lidu, abych vzdal čest Udimu [Ehudovi] a jeho odvážné rodině, která vedla nekompromisní a spravedlivý boj za jeho návrat domů.“[25] OdkazyReferenceV tomto článku byly použity překlady textů z článků Ehud Goldwasser na anglické Wikipedii a 2006 Lebanon War na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
|
||||||||||||
