|
Emanuel Purkyně
Emanuel Purkyně (17. prosinec 1831 Vratislav – 23. květen 1882 Bělá pod Bezdězem[1]) byl český botanik, meteorolog a středoškolský profesor. ŽivotNarodil se ve Vratislavi jako syn Jana Evangelisty Purkyně působícího v té době na vratislavské univerzitě; v roce 1835 mu zemřela matka a otec vychovával syny Emanuela a Karla sám.[2] Jan Evangelista Purkyně byl v roce 1850 povolán na pražskou univerzitu. V Praze studoval Emanuel Purkyně na lékařské (1852–1854)[3] a filozofické (1855)[3] fakultě.[4] PrahaKoncem roku 1852 byl přijat jako přispívající člen do Společnosti Českého Musea[5] (dnes Národní muzeum v Praze). V prosinci roku 1854 se stal asistentem botanického oddělení Musea království českého (dnes Národní muzeum v Praze) s povinností starat se o botanickou sbírku a 1. prosince 1857 se stal kustodem této sbírky. V roce 1858 se stal suplentem na novoměstském gymnáziu a roku 1861 (nebo 1857)[6] získal titul doktora filosofie.[3][4] Bělá pod BezdězemV Museu království českého působil až do roku 1860[6] nebo 1861[7], kdy byl povolán coby středoškolský profesor na Českou lesnickou školu (Böhmische Forstschule) v Bělé pod Bezdězem, kde založil arboretum se třemi sty druhy stromů a keřů[4] a botanickou zahradu se stejným počtem bylin.[3] Roku 1878 dal podnět Českému lesnickému spolku pro zbudování dešťoměrné sítě v Čechách s lesnickou školou v Bělé jako centrálním ústavem, a sám zpracovával a zveřejňoval výsledky měření ze 740 (z jeho iniciativy zbudovaných)[3] měřících stanic. Lesnický spolek odmítl tuto činnost honorovat.[4] Dopis kritizující předsedu Lesnické jednoty knížete Schwarzenberga se dostal do knížecích rukou, který dal z pozice člena představenstva Lesnického školského spolku Emanuela Purkyně penzionovat.[4] K tomu se připojily další problémy, zejména nezískání místa profesora přírodních věd na české univerzitě v Praze vzniklé rozdělením Karlo-Ferdinandovy univerzity v roce 1882.[8] V komplikované životní situaci Purkyně 23. května 1882 v 50 letech[1] spáchal sebevraždu[8] požitím jedu.[4] V matrice uvedena jako příčina smrti mrtvice.[1] Pochován byl na hřbitově u farního kostela v Bělé pod Bezdězem.[4] Rodinný životEmanuel Purkyně byl ženat s Emilií, rozenou Braunovou (* 1832). Jejich první syn Otokar zemřel předčasně (1857–1858). Dcera Julie (* 1859) se v Hradci Králové stala majitelkou soukromé školy moderních jazyků.[9] V Bělé se mu roku 1861 narodil syn Otakar Václav Kajetán,[10] pozdější primář lounské nemocnice.[8] Spolu se synem Otakarem byl Purkyně dobrodincem bělské klášterní školy.[11] DíloVe svých vědeckých pracích se zabýval botanickou geografií.[4] Jeho nejrozsáhlejší práce o určování konifer mikroskopickou metodou a účinku stanoviště na utváření pletiva listů, na které pracoval do roku 1875, nebyla vydána, rukopis se nezachoval, a pozůstatkem bylo jen několik stovek mikroskopických preparátů.[4] Publikoval v časopisech Allgemeine Forst- und Jagdzeitung, Archiv für Zoologie, Forstliche Blätter, Lotos, Květy, Národní listy, Oesterreich. Jagd- und Naturkunde, Věstník Královské české společnosti nauk, Zeitschrift für Forst- und Jagdwesen a Živa.[3] Památka
OdkazyReferenceČlánek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).
Literatura
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||
.jpg)
_02.jpg)
