František Jan Jezbera
František Jan Jezbera, křtěný František, církevní jméno Ivanovič, Feodor (15. ledna 1829 Březnice[1] – 3. listopadu 1901 Varšava[2]), byl český vysokoškolský pedagog, jazykovědec, spisovatel, básník, překladatel a odborný publicista. ŽivotFrantišek Jezbera se narodil v Březnici v rodině truhláře Jana Jezbery a jeho ženy Rozálie rodem Štolové.[1] Své vzdělání zakončil v Praze, kde absolvoval Filozofickou fakultu na Karlově Univerzitě a v roce 1871 byl jmenován mimořádným profesorem slovanských jazyků na pražské polytechnice, vyučoval zde ruštinu a srbštinu, a později přednášel též o Slovanstvu.[pozn. 1] V letech 1864–1865 podnikl cesty do Ruska, kde shromažďoval národopisný materiál. Poté pobýval v Polsku, kde od roku 1869 působil jako mimořádný profesor slovanských jazyků, později zde založil všeruské etnografické muzeum při univerzitě ve Varšavě. O prázdninách jezdil do Březnice a lázní Letiny. Závěr života prožil ve Varšavě, kde v roce 1901 zemřel. František Jezbera propagoval slovanskou vzájemnost a prosazoval cyrilskou abecedu, byl rovněž redaktorem časopisu „Slověnin“. Literární dílo (výběr)
OdkazyPoznámkyReference
Literatura
Externí odkazy
|