František Kavalír se narodil v rodině zedníka Václava Kavalíra a jeho manželky Terezie, rozené Holubové.[2] Vystudoval plzeňskou strojní průmyslovku a poté navštěvoval v letech 1904–1906 přednášky Jana Kotěry na pražské uměleckoprůmyslové škole. Jeho spolužákem zde byl např. Josef Gočár.[6]
Byl spoluzakladatelem Společnosti architektů, spolku Za starou Prahu a byl také spoluzakladatelem a předsedou sdružení Artěl – instituce pro vybudování českého uměleckého průmyslu.[5][6]
S o devět let starším bratrem Václavem Kavalírem založil Praze na Smíchově firmu Bratří V. a F. Kavalírové.[5] Václav Kavalír zemřel v roce 1911, ale firma pod původním názvem fungovala i nadále.[6]
V letech 1931–1932 se František Kavalír podílel na stavbě výstavní kolonie v Praze na Babě. Údajně se zde pohádal s polírem a zemřel na následný srdeční záchvat.[6] Tisková zpráva však uvádí, že zemřel náhle večer, na společenské akci.[7]
Rodinný život
František Kavalír byl ženat,[8] s manželkou Marií, rozenou Vlčkovou (1889–??)[9] měl dceru Evu.[10]
Dílo
Okresní záložna (s bratrem V. Kavalírem), Praha – Zbraslav (1906 – 08)[4]
dům A. Škody (s bratrem V. Kavalírem), Lysá nad Labem (1907)[4]
nájemní dům s tělocvičnou (s bratrem V. Kavalírem), Vrázova ul. čp. 1163/XVI., Praha – Smíchov (1908 – 09)[4]
nájemní dům, U Průhonu čp. 1201/VII., Praha – Holešovice (1914)[4]
rodinný dvojdomek Nad Santoškou čp. 1397/XVI., Praha – Smíchov (1922)[4]
rodinný dům malíře Tavíka Františka Šimona, V Tišině čp. 483/10, Praha 6 (1922 - 23)[6], slouží jako Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky[13]
Veřejná obchodní škola (Obchodní akademie), Blanická čp. 1971/XII., Praha – Vinohrady (1924 – 25)[4]
↑ abcd Významné osobnosti - Oficiální stránky obce Osek. www.obecosek.cz [online]. [cit. 2020-01-05]. Dostupné online.
↑ abcdefghi S vášní pro architekturu až do hrobu. Opomenutý mistr secese i představitel meziválečného funkcionalismu | Design. Lidovky.cz [online]. 2019-12-06 [cit. 2020-01-05]. Dostupné online.
↑ Architekt Fr. Kavalír zemřel při vítání mezinárodních hostí. Národní listy. 9. 9. 1932, s. 1. Dostupné online.