|
Hugo Rokyta
Hugo Rokyta (24. listopadu 1912, Kaminsk (Polsko) – 16. března 1999, Třebíč) byl český kulturní historik, etnograf, heraldik a ochránce památek. Zabýval se zejména česko-rakouskými a česko-německými vztahy v literatuře a v kultuře vůbec. ŽivotNarodil se v česko-rakouské nebo sudetoněmecké rodině[1] stavitele ve Slezsku, maturoval v Brně. V letech 1931–1938 studoval údajně na Filozofické fakultě Německé UK literární dějiny, slavistiku, germanistiku, národopis a dějiny umění.[2] Jako student byl od roku 1936 sekretářem a tiskovým tajemníkem koalice německých křesťanských demokratů v parlamentu a také asistentem německého ministra československé vlády Erwina Zajička. Zúčastnil se řady konferencí, včetně konference „Proti fašismu a válce“ roku 1938 v Paříži. Oženil se s Brigittou Neumannovou, českou Němkou z Frýdlantu, a měli jednoho syna. Už v roce 1939 ho nacisté zatkli a do roku 1945 věznili v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Brigitta se s ním i přes nátlak německých úřadu odmítla rozvést, stejně jako Hugo Rokyta s ní po roce 1945.[3] Po návratu z koncentračního tábora jako aktivní katolík i kvůli své německé ženě obtížně hledal uplatnění. Krátce byl redaktorem v nakladatelství Orbis a poté nastoupil jako odborný pracovník v Památkovém úřadu, od roku 1958 ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody, kde pracoval až do důchodu.[3] Dostudoval na FF UK a promoval roku 1952 u prof. Karla Chotka prací o Legendě o sv. Kateřině a počátcích lidového divadla. Po jistém uvolnění poměrů v 60. letech mohl přednášet i v cizině a Salcburská univerzita ho jmenovala čestným profesorem. Roku 1965 obdržel Herderovu cenu Vídeňské univerzity. Církevně politické aktivityByl dlouholetým laickým členem Řádu maltézských rytířů.[3] Patřil do okruhu poradců a spolupracovníků kardinála Tomáška. Za českou stranu se podílel na politických kontaktech s Vatikánem, jednak prostřednictvím vídeňského arcibiskupa a kardinála Franze Königa, a v letech 1974–1986 byl v kontaktu s prezidentem Rakouska Rudolfem Kirchschlägerem. Pracoval však na obou stranách politického spektra: jako tajný spolupracovník StB pod krycím jménem Moravan i jako objekt jejího zájmu, protože jeho činnost sledovali jiní agenti StB[4] Ocenění
DíloV Památkovém úřadu se významně zasloužil o záchranu mnoha církevních památek, náhrobků i šlechtických sídel, především za komunistického režimu v 50. letech 20. století, kdy staré památky vadily při prosazování ateismu a oficiálním odsuzování buržoazní i feudální společnosti. Rokyta se zasazoval neoblomně za záchranu četných, téměř již odepsaných památek.[5] Vedl edici monografií o českých a moravských hradech a zámcích, do níž sám také přispíval. Jako literární historik se zabýval hlavně česko-rakouskými vztahy, například dílem Rainera Maria Rilkeho, Adalberta Stiftera a dalších. Významně se podílel na založení Památníku A. Stiftera v Horní Plané, kde se stal čestným občanem. Podrobně prozkoumal literární okruh kněžny Zaháňské a dílo básnířky Emilie von Binzer, v níž nalezl prototyp komtesy Hortensie z Babičky Boženy Němcové. Bibliografie (výběr)
Reference
Literatura
Externí odkazy
|
||||||||||||||||
