Jacques-Bénigne Bossuet
Narození	27. září 1627 Dijon
Úmrtí	12. dubna 1704 (ve věku 76 let) Paříž
Místo pohřbení	Katedrála svatého Štěpána
Alma mater	Pařížská univerzita Moeritheriidae Collège des Godrans
Povolání	historik, teolog, spisovatel, literární kritik, básník, katolický kněz, politik, filozof, řečník a katolický biskup
Nábož. vyznání	katolická církev
Funkce	bishop of Condom (1669–1671) diecézní biskup (1669–1671) 37. křeslo Francouzské akademie (1671–1704) Roman Catholic Bishop of Meaux (1681–1704) diecézní biskup (od 1681)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jacques-Bénigne Bossuet (27. září 1627 – 12. dubna 1704) byl francouzský teolog, kazatel, politik a spisovatel, od roku 1681 biskup v Meaux.

Je považován za jednoho z nejvýznamnějších francouzských stylistů a rétorů všech dob. Byl dvorním kazatelem Ludvíka XIV. a zastával galikanismus, teorii o božském právu francouzských králů vládnout, jíž podporoval politický absolutismus a vysokou míru nezávislosti francouzské církve na papežství. Ve svých dílech označoval monarchii za dobrou formu vlády. Monarchie má v jeho pojetí stabilitu, je zárukou vnitřního míru a díky tomu umožňuje dobrou práci vlády a správy, takže každý poddaný se cítí být součástí dobře spravované společnosti. Bossuet rozlišoval dvě formy vlády (a tedy i monarchie): vládu zvůle, která nezná zákony a činí z poddaných otroky bez zákonných práv, a vládu absolutní (gouvernement absolu), která vládne podle zásad rozumu a respektuje základní zákony, k nimž patří především tradicí vymezená osobní svoboda a nedotknutelnost soukromého vlastnictví. Absolutní monarcha rozhoduje tedy o všem s výjimkou majetku a života svých poddaných. Panovník je v této monarchii zdrojem výkonné a zákonodárné moci a jeho opatření stojí mimo lidskou kritiku, není zodpovědný nikomu ze smrtelníků, ale jen Bohu.^[1]

V době XVII. století se činnost katolické církve neomezovala výlučně na náboženskou oblast, tedy na liturgii a řízení duchovního a morálního života, ale výrazně se projevovala také v péči o sociálně slabé. Právě v této sféře hrál Bossuet významnou roli a francouzský historik Georges Duby to zmiňuje v Dějinách Francie od počátků po současnost: " Velký zájem o chudé projevoval Bossuet, jenž věnoval slavné kázání jejich úžasné důstojnosti."^[2]

V roce 1685 zrušil Ludvík XIV. ediktem vydaným ve Fontainebleau edikt nantský a prohlásil protestantské náboženství za ilegální. Bossuet v této souvislosti chválil kancléře Le Telliera, který byl jedním z hlavních redaktorů intolerančního ediktu a krále Ludvíka XIV. při této příležitosti označil za „nového Konstantina“.

K nejvýznamnějším Bossuetovým dílům náleží Discours sur l'histoire universelle (Rozprava o světových dějinách) a Politique tirée des propres paroles de l'Écriture sainte (Politika čerpaná ze samých slov Písma svatého).

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacques-Bénigne Bossuet na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jacques-Bénigne Bossuet

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.