Jiří Pacold
Jiří Pacold (24. dubna 1834 Chrudim[1] – 16. února 1907 Praha[2]) byl český profesor stavitelství na pražské technice. ŽivotNarodil se v rodině soukenického mistra Antonína Pacolda a jeho manželky Rozálie, rozené Neumainové.[1] Po absolvování reálky v Chrudimi a technických studiích v Praze se začal věnovat stavitelské praxi. Vedle toho dál studoval a roku 1863 se habilitoval jako soukromý docent pro hospodářské a průmyslové stavitelství. O dva roky později se stal docentem pro encyklopedii pozemního stavitelství a 17. září 1871 řádným profesorem české polytechniky. Roku 1889 byl jmenován rektorem této školy. Byl autorem odborných textů, například Konstrukce pozemního stavitelství a Stavitelský praktik.[3] Zemřel v Praze, byl pochován na Vyšehradském hřbitově.[2] Rodinný životDne 12. listopadu 1867 se oženil s Marií Balzerovou (1842–??, místo sňatku neurčeno).[2] Manželé Pacoldovi bydleli na pražském Novém Městě, měli dvě dcery a dva syny.[4] DíloPacold byl jedním z odborníků, kteří pomáhali při obnově Národního divadla po požáru roku 1881. Působil jako přísný a pečlivý stavební dozor a svou činností pomohl zajistit včasné a kvalitní provedení prací.[5] Zdokonalil také výrobu vápna – jím navržené pece dokázaly zpracovat i netříděný vápenec, což do té doby nebylo možné. Dodnes se zachovala jako technická památka Pacoldova vápenka ve Velké Chuchli.[6] Knižní vydání
OdkazyReference
Externí odkazy
Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/). Information related to Jiří Pacold |