|
Jo'av Galant
Jo'av Galant (hebrejsky יואב גלנט, narozen 8. listopadu 1958 Jaffa, Izrael) je izraelský politik, generál a bývalý velitel Jižního velitelství. Od prosince 2022 do začátku listopadu 2024 byl ministrem obrany. Ministrem obrany byl během války Izraele s Hamásem. V minulosti byl zvažován jako budoucí náčelník Generálního štábu Izraelských obranných sil,[1] čímž by se stal prvním náčelníkem GŠ, který vzešel z izraelského námořnictva.[2] Dne 5. září 2010 jeho nominaci do funkce náčelníka Generálního štábu od ministra obrany Ehuda Baraka potvrdila vláda. Kvůli možným právním sporům však byla Galantova nominace stažena a do funkce náčelníka GŠ byl jmenován Benjamin Ganc.[3] Dne 20. května 2024 požádal žalobce Mezinárodního trestního soudu Karim Khan o vydání zatykače na ministra obrany Jo'ava Galanta spolu s premiérem Benjaminem Netanjahu a lídry Hamásu Jahjou Sinvárem, Muhammadem Dajfou a Ismáílem Haníjou, které podezřívá z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti spáchaných během války Izraele s Hamásem, mimo jiné z využívání hladovění civilistů jako způsobu vedení války a z cílených útoků na civilisty.[4] Dne 21. listopadu 2024 Mezinárodní trestní soud rozhodl o vydání zatykačů na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a v té době čerstvě odvolaného ministra obrany Jo'ava Galanta. Soud tím také odmítl podané námitky Izraele a jeho spojeneckých zemí. Tři představitelé Hamásu, kteří podle květnové žádosti vrchního žalobce měli také být povoláni před Mezinárodní trestní soud, byli v listopadu 2024 již mrtví.[5][6][7] BiografieNarodil se v Jaffě v centrálním Izraeli a s vyznamenáním vystudoval ekonomii a management na Haifské univerzitě, kde získal titul bakalář.[8] Vojenskou kariéru zahájil v roce 1977, kdy se stal příslušníkem elitního námořního komanda Šajetet 13. Po dokončení kurzu námořních důstojníků velel raketovému člunu. Po šesti letech působení v Šajetet 13 si vybral cestovní volno a počátkem 80. let odešel do Spojených států, kde pracoval jako dřevorubec na Aljašce.[2] V roce 1986 se stal velitelem roty a byl povýšen do hodnosti podplukovníka.[8] Počátkem 90. let se nakrátko přesunul do pozemních sil a v roce 1993 se stal velitelem Dženínské brigády. V roce 1994 se však opět vrátil k námořnictvu, kde tři roky velel Šajetet 13.[8] V letech 1997 až 1999 působil jako velitel divize Gaza a posléze se stal velitelem obrněné divize Centrálního velitelství. V roce 2001 byl jmenován zástupcem velitele štábu pozemních sil.[2] O rok později byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se vojenským poradcem premiéra Ariela Šarona, čímž se dostal do Generálního štábu. Když Šaron v roce 2005 prosadil jednostranné izraelské stažení z Pásma Gazy, byl Galant jmenován velitelem Jižního velitelství, kde působil do roku 2010. Z této pozice se mimo jiné zapojil do operace Lité olovo, kterou naplánoval a řídil.[2] V říjnu jej na postu nahradil Tal Ruso. Po odchodu z aktivní služby se zapojil do politiky. Ve volbách v roce 2015 byl zvolen do Knesetu za novou stranu Kulanu.[9] Od května 2015 zastává ve čtvrté Netanjahuově vládě post ministra výstavby.[10] V prosinci 2022 byl jmenován ministrem obrany v šesté vládě Benjamina Netanjahua. Netanjahu ho však z funkce ministra obrany odvolal v březnu 2023, protože ministr tehdy vyzval k zastavení kontroverzní reformy soudnictví. Proti reformě po dobu několika měsíců pravidelně demonstrovaly desítky tisíc lidí. V dubnu 2023 proto své rozhodnutí změnil s tím, že Galant kvůli zhoršené bezpečnostní situaci v zemi ve funkci zůstane.[11] Po vypuknutí války s Hamásem Jo'av Galant 9. října 2023 oznámil, že IOS zahájily úplnou blokádu Pásma Gazy (zastavení veškerých dodávek vody, potravin, energií nebo paliv). Během projevu označil nepřítele dehumanizačním označením „lidská zvířata“.[12] Dne 20. května 2024 požádal žalobce Mezinárodního trestního soudu Karim Khan o vydání zatykače na Jo'ava Galanta za jeho podíl na údajných válečných zločinech ve válce s Hamásem. Žádost o zatykač žalobce podal také na premiéra Netanjahua a představitele Hamásu. Na konci srpna 2024, podpořili vládní ministři Netanjahuův požadavek na trvající přítomnost izraelské armády v tzv. Filadelfském koridoru. Proti hlasoval jen Jo'av Galant, který s požadavkem nesouhlasil, a zdržel se ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir, který naopak chtěl zachovat poválečnou přítomnost izraelské armády v celém Pásmu Gazy, nejen v koridorech.[13] Hlasování provázela do té doby největší roztržka mezi premiérem Netanjahuem a ministrem obrany Galantem. V ostré výměně názorů Galant obvinil premiéra, že stále novými požadavky blokuje dohody o příměří a propuštění rukojmích. Premiér odpověděl, že rozhodnutí je na něm a že jen síla může donutit Hamás ke složení zbraní. V přímé konfrontaci Netanjahu uvedl, že v případě, že by si měl vybrat mezi přítomností vojáků ve Filadelfském koridoru a propuštěním rukojmích, vybral by si vojáky.[14] Dne 5. listopadu 2024 Netanjahu odvolal ministra obrany Jo'ava Galanta (Likud). Ten byl jeho nejhlasitějším kritikem, který prosazoval přijetí dohody o příměří a zřízení státní vyšetřovací komise k prošetření pochybení před útokem Hamásu na Izrael. V reakci vyšly tisíce Izraelců do ulic, aby proti tomuto protestovali. Netanjahu se pokusil Galanta odvolat již v březnu 2023, kdy kritizoval jeho kontroverzní justiční reformu. Do funkce ministra obrany byl poté jmenován dosavadní ministr zahraničí Jisra'el Kac (Likud).[15][16] Je ženatý a společně se svou manželkou Claudine, která dokončila vojenskou službu v hodnosti podplukovnice, žije v mošavu Amikam.[8] Mají dvě dcery a syna. OdkazyReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku Yoav Galant na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
Šablona:Členové dvacátého pátého Knesetu Šablona:Členové dvacátého čtvrtého Knesetu |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
.jpg)
