|
Josef Věnceslav Vlasák
Josef Věnceslav (Štěpán) Vlasák (14. dubna 1802, Chodovlice[1] — 16. června 1871, Litoměřice[2]) byl český učitel, spisovatel a překladatel. V letech 1834-1865 působil na farní škole v Mělníku, kde prosazoval výuku v češtině. Založil českou besedu v Litoměřicích. Psal a překládal literaturu pro mládež. ŽivotNarodil se 14. dubna 1802 v Chodoulicích u Lovosic[3] (dnes Chodovlice)[4] jako syn chalupníka. Základní vzdělání i hudební přípravu získal v Třebenicích. Ve dvanácti letech, po ukončení povinné školní docházky, zůstal ve škole, aby se připravil k učitelskému povolání a zdokonalil v hudbě. O čtyři roky později absolvoval kurs v Litoměřicích, kde po devíti měsících získal vysvědčení učitelského pomocníka. Ve volném čase hrál s hudebníky v hostincích a za vydělané peníze nakupoval knihy.[3] Jeho první zaměstnání bylo na třebenické škole, kde již jako patnáctiletý, od 1. května 1817, působil jako druhý neplacený pomocník. Po dvou letech získal místo v Račiněvsi. I zde pracoval zadarmo, živil se hrou na klarinet. Setkal se tu ale s bohoslovcem Havránkem z Vražkova, který ho seznámil s gramatikou a probudil v něm národní uvědomění.[3] V roce 1822 byl přijat jako pomocník na Smíchově. Smíchovská farní škola byla dvoutřídní, s jednou českou a jednou německou třídou. Vlasák se zde zdokonalil v češtině a seznámil s národními buditeli, jako byli Josef Jungmann, František Ladislav Čelakovský, Josef Krasoslav Chmelenský, Václav Hanka, Karel Alois Vinařický, Jakub Malý, Josef Kajetán Tyl, Karel Vladislav Zap a Jan Slavomír Tomíček. Připravoval se zde rovněž ke zkoušce na učitele hlavní školy a začal literárně tvořit (viz níže).[3] Po dvanácti letech strávených na Smíchově nastoupil od 1. května 1834 jako učitel na farní škole v Mělníku. Škola byla rovněž dvoutřídní, česko-německá. Jeho zásluhou se zde od roku 1838 začalo vyučovat pouze česky a v roce 1845 byla otevřena třetí třída.[3] Roku 1846 se Vlasák rovněž stal prvním knihovníkem v nově založené mělnické knihovně.[5] Ve vlasteneckých aktivitách jej podporoval ředitel Antonín Vojtěch Hnojek.[3] Roku 1850 odešel ředitel Hnojek do výslužby a na jeho místo nastoupil farář Rolejček, který byl proti Vlasákovi nepřátelsky naladěný. Roku 1855 byla přidána čtvrtá třída a mělnická škola byla nadále vedena jako „hlavní farní“; ředitelem byl farář, Vlasák se stal prvním učitelem. Pro nepřízeň nadřízených učil ale jen ve druhé třídě, nikoliv v lépe placené čtvrté. Velmi jej mrzelo, že ho ředitel kritizuje pro neschopnost. Tíživé poměry přispěly k tomu, že roku 1857 vážně onemocněl. Zotavil se, ale protože problémy pokračovaly, odešel roku 1865 do důchodu. Určitý čas ještě pobyl v Mělníku, pak strávil dva roky u syna v Kardašově Řečici a nakonec se odstěhoval za dcerou do Litoměřic. Založil tam českou besedu a byl zvolen jejím prvním jednatelem.[3] V roce 1871 přijal navzdory varování učitelské místo v Žitenicích, vzdálených hodinu pěší chůze. Pobyl tam ale jen dva týdny. 4. června cestou onemocněl a 16. června 1871 v Litoměřicích zemřel.[3] Pohřben byl o tři dny později na litoměřickém hřbitově.[6] DíloJeho první literární prací byl překlad Holubičky v Tomsově časopise Čechoslav roku 1825. Poté přispíval do dalších periodik, např. Přítel mládeže, Poutník slovanský, Rozličnosti Pražských novin, Večerní vyražení a Jindy a nyní.[3] Knižně vyšly např.:[7]
Překlady:
Význam a oceněníVlasák byl za života známý svou skromností. Byl milým společníkem a požíval autority mezi učiteli.[3] 15. července 1883 odhalila „Beseda třebenická“ pamětní desku na jeho rodném domě v Chodovlicích.[3][8] Při té příležitosti připomínali jeho zásluhy jako učitele a spisovatele v době znovuzrození české literatury.[9] OdkazyReference
Externí odkazy
|
||||||||||||||
