|
Kaple Božího Těla (Olomouc)
Kaple Božího Těla je barokní kaple v prostoru bývalého jezuitského konviktu v Olomouci, ve kterém sídlí Umělecké centrum Univerzity Palackého. V současnosti je odsvěcena a je využívána jako koncertní síň a výukový prostor. Kaple je spolu s konviktem chráněná jako kulturní památka.[1] HistoriePůvodní kaple Božího Těla byla postavena v 15. století na místě bývalé synagogy. V roce 1566 se v Olomouci usídlil jezuitský řád, který zde v roce 1573 založil univerzitu, a kaple přešla do jejich majetku. Sloužila původnímu jezuitskému konviktu, který byl v 17. století vystavěn do barokní podoby. Současná kaple byla postavena v letech 1724–1728 zřejmě pod vedením olomouckého stavitele Jana Jakuba Kniebandla (1670–1730), podle návrhu neznámého architekta.[2] Vzorem se stal římský jezuitský kostel Sant'Andrea al Quirinale navržený Gianlorenzem Berninim. Kaple sloužila k bohoslužbám až do roku 1778, kdy byla univerzita přeložena do Brna. Konvikt poté využívala až do roku 1994 armáda. V 19. století kaple sloužila evangelické církvi. V roce 2002 byla kaple restaurována v rámci rekonstrukce celého komplexu pro potřeby Univerzity Palackého.[3] PopisKaple je situována v severním bočním křídle Nového konviktu. Hlavní vstup do kaple je z ulice Univerzitní, boční vchod vede z přízemní chodby konviktu. Půdorys kaple má tvar protáhlého oválu, s délkou 15,9 m, šířkou 10,5 m a výškou 11,9 m.[3] Podlaha je tvořena z dlaždic ve vzoru černobílé šachovnice. Osvětlení kaple zajišťují dvě řady oken na bočních stěnách a jedno vysoké okno nad hlavním vchodem. Okna ve spodním patře jsou polokruhově zaklenuta, horní jsou obdélníková. Stěny kaple jsou členěny dvojitými pilastry, které nesou dvojitou římsu zdobenou akantem. V čele je mezi dvojicí korintských sloupů umístěn hlavní oltář. Na bočních stěnách jsou oltáře ve štukových rámech zdobených postavami andělů. V zadní části kaple se nachází kruchta s dřevěným zábradlím, která je přístupná také přímo z druhého podlaží konviktu. VýzdobaUmělecká výzdoba kaple probíhala v letech 1727 až 1729. Štukovou a sochařskou výzdobu provedl Filip Sattler (1695–1738), autorem maleb kombinovanou technikou fresco a secco je olomoucký malíř Jan Kryštof Handke (1694–1774). Sattler vyhotovil štukové rámy dvou bočních oltářů s postavami andělů a pískovcové sochy zdobící hlavní oltář. Po stranách jsou to v nadživotní velikosti určené jako alegorie Lásky (vlevo) a Naděje (vpravo), na vrcholu štuková postava Víry obklopená andílky. Oltářní obrazy jsou dílem Jana Kryštofa Handkeho. Tématem hlavního oltářního obrazu je Večeře v Emauzích (datováno 1729). Na bočních oltářích je na pravém vymalována Nejsvětější Trojice se sv. Barborou a sv. Bonifácem/Wolfgangem? (datováno 1729) a na pravém přesně neurčený kapucínský řeholník, patrně se jedná o sv. Vavřince z Brindisi, případně sv. Felixe z Cantalice, kterému se zjevuje Kristus (druhotně umístěný, datováno 1747). Na menších malbách v okenních špaletách po stranách oltáře jsou zachycení mladí jezuitští světci sv. Stanislav Kostka a sv. Alois Gonzaga při přijímání svátosti oltářní.  Strop kaple pokrývá Handkeho rozměrná figurální výjev s námětem Oslava Nejsvětější svátosti a legendou zachycující vítězství Jaroslava ze Šternberka nad Tatary v roce 1241. Jaroslav je zde zobrazen před bitvou, při svatém přijímání a jeho slib, že po vítězné bitvě založí kostel na Předhradí. Okraj fresky tvoří iluzivní architektura se šesti kartušemi, na kterých jsou scény vztahující se k legendě o vítězné bitvě a jejich biblické pandány. Výjevy jsou doplněny latinskými nápisy.[4] Na spodní klenbě kruchty se nachází nástěnná malba Strom života od Jana Drechslera (1727–1728) žáka Handkeho. Od stejného autora je zřejmě i malba iluzivní architektury se sv. Cecílií při vstupu z prvního patra konviktu.[1] VyužitíKaple slouží jako koncertní síň a výukový prostor Katedry muzikologie FF UP a také se zde konají svatební obřady. Využívá se také k autorským čtením a poskytuje zázemí i festivalům, které se v Uměleckém centru konají každoročně (např. Academia Film Olomouc). Kaple Božího Těla je odsvěcená a veřejnosti přístupná při zvláštních příležitostech nebo po předchozí domluvě s manažerkou Uměleckého centra Univerzity Palackého.[5] Galerie
Reference
Literatura
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
