Korunní princ Saúdské Arábie
Korunní princ Saúdské Arábie (arabsky ولي عهد المملكة العربية السعودية) je druhou nejdůležitější funkcí v Saúdské Arábii, hned po králi, a je jeho jmenovaným nástupcem. V současné době se korunní princ ujímá moci se souhlasem Rady věrnosti poté, co jej král jmenuje. Tento systém byl v zemi zaveden za vlády krále Abdalláha bin Abd al-Azíze. V případě nepřítomnosti krále je vydán příkaz, aby korunní princ řídil záležitosti státu až do králova návratu. Historie funkce korunního princePosledním korunním princem druhého saúdského státu (emirát Nadžd) byl Abd al-Azíz ibn Saúd, který o titul přišel, když jeho otec Abd ar-Rahmán bin Fajsal ztratil svůj stát poté, co Rašídové v roce 1890 dobyli Rijád.[1] Saúdové odešli do exilu a téměř na deset let se uchýlili do několika arabských států v Perském zálivu.[2][3] Po porážce v bitvě u Sarífu v roce 1900 se Abd ar-Rahmán bin Fajsal vzdal všech ambicí získat zpět své dědictví.[4] Přesto Abd al-Azíz ibn Saúd a jeho příbuzní zůstali odhodláni získat Nadžd zpět. Na počátku roku 1900 podnikli Saúdové několik nájezdů, aby se pokusili získat Nadžd zpět od Rašídů.[5] Jejich úsilí bylo velmi úspěšné a díky tomu se jim podařilo vytvořit třetí saúdský stát.[6][7] Když Abd al-Azíz ibn Saúd získal dostatek území, aby byl uznán za emíra, určil svého nejstaršího syna Turkího za svého dědice. Když Turkí zemřel během chřipkové pandemie v roce 1919, Abd al-Azíz ibn Saúd určil za dědice svého druhého syna Saúda. Saúdové dále rozšířili své hranice a založili několik iterací třetího saúdského státu. Poté, co Abd al-Azíz ibn Saúd v roce 1932 spravoval Hidžáz a Nadžd jako dva samostatné státy, sjednotil je a vytvořil Saúdskou Arábii.[8] Abd al-Azíz ibn Saúd se prohlásil králem a korunním princem jmenoval Saúda, jednoho ze svých synů. Když král Abd al-Azíz ibn Saúd před svou smrtí diskutoval o nástupníkovi, bylo vidět, že dává přednost princi Fajsalovi jako možnému nástupci před korunním princem Saúdem kvůli Fajsalovým rozsáhlým znalostem z letité praxe. Král již před mnoha lety uznal Fajsala za nejschopnějšího ze svých synů a pověřil ho mnoha úkoly ve válce a diplomacii. „Přál bych si jen, abych měl tři Fajsaly,“ řekl jednou král, když diskutoval o tom, kdo bude jeho nástupcem.[9] Král se však nakonec rozhodl ponechat Saúda korunním princem. Jeho poslední slova k jeho dvěma synům, budoucímu králi Saúdovi a dalšímu v pořadí, princi Fajsalovi, kteří už spolu bojovali, byla: „Jste bratři, spojte se!“.[10] Krátce před svou smrtí král prohlásil: „Věru, mé děti a můj majetek jsou mými nepřáteli“.[11] Bezprostředně po smrti Abd al-Azíze ibn Saúda vypukl ostrý boj o moc mezi jeho nejstaršími syny Saúdem a Fajsalem. Fajsal byl v roce 1954 prohlášen předsedou vlády Saúdské Arábie, ale měl omezené pravomoci. Brzy poté začala mít Saúdská Arábie finanční problémy a dluhy v důsledku Saúdovy politiky.[12] Saúd byl často spojován mimo jiné s drancováním příjmů z ropy, luxusními paláci a spiknutím uvnitř i vně Saúdské Arábie, zatímco Fajsal byl spojován se střízlivostí, zbožností, puritánstvím, šetrností a modernizací.[13] Protože se závažnost problémů v Saúdské Arábii výrazně zhoršila, donutili Saúdové v roce 1958 krále Saúda, aby většinu svých výkonných pravomocí přenesl na Fajsala. Fajsal však stále nemohl své pravomoci využívat, protože Saúd je nadále blokoval, což Fajsala přimělo k rezignaci. Saúd nadále přiváděl Saúdskou Arábii na pokraj kolapsu. Dne 4. března 1964 Fajsal a jeho bratři provedli proti Saúdovi nekrvavý státní převrat. Fajsal se stal regentem a Saúd zůstal králem v čistě ceremoniální roli. V listopadu ulema, vláda a někteří členové vládnoucí rodiny donutili Saúda k úplné abdikaci a Fajsal se stal králem sám.[14][15][16] Dne 6. ledna 1965 se Saúd vydal do paláce se svým strýcem, aby vyhlásil věrnost králi Fajsalovi.[17] Další v pořadí, princ Muhammad, byl krátce korunním princem, ale v roce 1965 se tohoto titulu zřekl ve prospěch prince Chálida. Krátce poté, co byl král Fajsal zavražděn svým synovcem, se králem Saúdské Arábie stal Chálid a korunním princem Fahd. Během Chálidovy a Fahdovy vlády oba přijali konzervativní islámskou politiku po obsazení Velké mešity v roce 1979.[18] Když krále Fahda v roce 1995 postihla mrtvice, stal se korunní princ Abdalláh po zbytek Fahdovy vlády formálním regentem. Když se Abdalláh stal králem, začal Saúdskou Arábii modernizovat. Umožnil ženám volit a pracovat ve státních funkcích.[19] Vytvořil také Radu věrnosti, orgán složený ze synů a vnuků zakladatele Saúdské Arábie, krále Abd al-Azíze ibn Saúda, který v tajném hlasování vybírá budoucí krále a korunní prince. V roce 2000 a na počátku roku 2010, kdy se země stala gerontokracií, zemřeli v rychlém sledu tři korunní princové na stáří.[20] Mezitím se na trůn dostávali další princové. V lednu 2015 se korunním princem stal poslední syn krále Abd al-Azíze ibn Saúda, Mukrín. O tři měsíce později byl sesazen ve prospěch svého synovce Mohameda bin Nájifa. Mohamed bin Nájif, první vnuk krále Abd al-Azíze ibn Saúda, který se stal držitelem tohoto titulu, byl v červnu 2017 sám sesazen Muhammadem bin Salmánem, dalším vnukem krále.[21][22][23] Korunní princové Saúdské Arábie (1933–současnost)
ReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku Crown Prince of Saudi Arabia na anglické Wikipedii.
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
_(cropped).jpg)
.jpg)
