|
Kostel svatého Mikuláše (Brno)
Kostel svatého Mikuláše je zaniklý kostel, který se nacházel na náměstí Svobody v Brně. Jeho počátky sahají do 1. poloviny 13. století, kdy jej nechali vystavět románsky hovořící obyvatelé Brna. Kostel byl již od svých počátků filiální k nedalekému kostelu svatého Jakuba. V letech 1645–1648 sloužil přechodně kapucínům, v roce 1760 došlo k barokizaci kostela pod vedením Františka A. Grimma. Roku 1786 byl kostel zrušen a v následujících letech byl využíván jako skladiště. V letech 1869–1870 byl z náměstí odstraněn. Na místě kostela se v letech 1964–1965 a 2000 konaly archeologické průzkumy, v současné době kostel na náměstí připomíná půdorys vytvarovaný v dlažbě náměstí. Loď kostela měla čtvercový půdorys, na východní straně umístěný presbytář byl protáhlý a zakončen pěti stěnami osmiúhelníku. Kostel zdobila původně gotická protáhlá okna, z nichž byla později některá upravena do úspornější podoby. DějinyPočátky kostela sahají do první čtvrtiny 13. století. Ten byl původně určen francouzsky hovořícím Valonům,[1] kteří neuměli německy ani česky. Chrám byl již od svých počátků filiálním k nedalekému kostelu svatého Jakuba na dnešním Jakubském náměstí. Podle posledních průzkumů je pravděpodobné, že na místě stavby se původně nacházel železářský výrobní areál, nejspíše kovářská dílna.[2] Po dokončení kostela a jeho vysvěcení olomouckým biskupem Robertem byl za kazatelnu dosazen románsky hovořící kněz.[3] První písemně doložená zmínka o kostelu svatého Mikuláše pochází z roku 1231, kdy Václav I. potvrzoval, že kostel nemá mít křestní, pohřební ani farní právo.[4] Chrám však už před touto zmínkou nějakou dobu stál.[3]  V roce 1353 se Jan, tehdejší rektor kostela svatého Mikuláše, rozhodl k prodeji domku, který náležel těsně ke kostelu. Jako náhradu našel prostornější dům ve Veselé ulici. V této části města však bydlelo mnoho nižší šlechty, která svým hlučným životem působila Janovi i jeho nástupci Petru Wolkensteinovi taková příkoří, že se Wolkenstein rozhodl k prodeji nového domku a přesídlil do Kramářské (Ševcovské) ulice.[5][6] Pravděpodobně někdy v tomto období, za vlády Karla IV., byla na jižní straně kostela vybudována strážnice.[7] O dalších rektorech kostela je toho známo jen velmi málo, často je v různých kontextech zmíněno jen jejich jméno. Jedná se např. o Alberta de Crossnu či jistého Tomáše, který roku 1424 rezignoval na post rektora kostela.[8] Někdy na přelomu 14. a 15. století byl rektorem kostela Mikoláš Polák, který je znám především coby stoupenec Jana Husa.[9] Roku 1425 kardinál a zároveň biskup olomoucký Jan XII. Železný potvrdil nadále přičlenění svatomikulášského kostela ke kostelu svatého Jakuba. Ve svém prohlášení však kardinál Jan ustanovil, že kostel svatého Mikuláše má být „beneficium manuale“ a nikoliv beneficium stálé jako doposud. To v praxi znamenalo, že kostel svatého Mikuláše má být ještě úžeji napojen na kostel svatého Jakuba – spojem mezi oběma chrámy měl být kaplan a osobu pověřenou v řízení svatomikulášského kostela má ustanovovat, odvolávat či případně sám vykonávat rektor od svatého Jakuba.[10] Někdy v průběhu 15. století kostel obdržel od občanů Brna roční důchod v podobě 15 hřiven 22 uherských dukátů.[11]  V roce 1645 se z kostela stal provizorní hospic (tj. malý klášter), který sloužil místním kapucínům, kteří o svůj klášter přišli v době obléhání Brna Švédy. V roce 1655 byl chrám obnoven a ze severní strany k němu byly přistavěny městské váhy, které sloužily jednak k vážení zboží za účelem placení cla, a jednak byly k dispozicím samotným obchodníkům. Z důvodu nedostatku písemných pramenů o městských váhách není přesně jisté, jak dlouho sloužily svému účelu; je pravděpodobné, že po roce 1740 svou funkci ztratily následkem vybudování císařských skladů.[12] V roce 1760 byl kostel barokně upraven Františkem Antonínem Grimmem.[4] V době vlády císaře Josefa II. byl kostel odsvěcen a proměněn ve vojenské skladiště. Za účelem „zkrášlení Velkého náměstí“ (jak se dnešní náměstí Svobody označovalo v 18. století[13]) byl kostel spolu s městskými vahami, budovou strážnice i okolními kramářskými domky v letech 1869–1870 zbořen.[10] Během demolice kostela byly pod úrovní kostela nalezeny dva náhrobní kameny, přičemž jeden z nich patřil Vojtěchu z Krosny, bývalému rektorovi kaple. Kameny byly později zasazeny do zdiva Moravského zemského muzea na Biskupském dvoře.[14] Sochy svatého Mikuláše a svatého Martina z průčelí kostela byly přemístěny na průčelí kostela svaté Máří Magdalény[15] na dnešní Františkánské ulici.  19. prosince 1944, během bombardování Brna USAAF, byla zasažena i oblast bývalého kostela. Výbuchy bomb spolu s pozdějšími výkopy inženýrských sítí značně poničily základové zdivo. Z archeologického průzkumu z roku 2000 vyplynulo, že dvě bomby dopadly přímo do prostoru presbytáře a vytvořily kráter o průměru 6 m a hloubce až 3 m. Další bomby dopadly k severní zdi a do prostoru městských vah.[16] Archeologické průzkumy kostela proběhly v letech 1964–65 a roku 2000. Terénní dokumentace z výzkumů v 60. letech je však považována za ztracenou a krátké zprávy v ročence Přehledy výzkumů se ukázaly pro potřeby památkové péče jako málo dostatečné.[17] Hlavní průzkum archeologické lokality kostela se proto konal v roce 2000 v souvislosti s chystanou rekonstrukcí náměstí Svobody. V současné době půdorysný obrys kostela připomíná mosazná linka[18] v dlažbě náměstí a mosazná plaketní deska umístěná rovněž na dlažbě náměstí v místech, kde se nacházel presbytář. Kostel bývá poměrně často připomínám nejrůznějšími akcemi. V roce 2009 během brněnské Noci kostelů byl kostel připomenut video projekcí a částečnou vizualizací.[19] Téhož roku byly v rámci akce „Sochy v ulicích“ umístěny po obvodu kostela velké neopracované kameny. Tento projekt Dalibora Chatrného nesl název „Kameny“ a měl připomenout svatomikulášský kostel.[20] V roce 2010 byl kostel připomenut pomocí happeningu, kdy náhodní kolemjdoucí obkreslovali zaniklé tvary kostela barevnými křídami.[21] Popis Kostel byl situován ve střední části Dolního trhu (dnes náměstí Svobody) a již od počátku své existence byl zasvěcen svatému Mikuláši. O původním vzhledu kostela se nedochovaly žádné zprávy,[22] na základě archeologických výzkumů a dochovaných vyobrazení se však podařilo zrekonstruovat alespoň základní rysy kostela a jeho stavebního vývoje. Rekonstrukce původního vzhledu mimo jiné stěžuje i fakt, že do roku 1870, kdy byl kostel definitivně zbořen, se kostel nedochoval v původním stavu[22] a před samotnou demolicí je zachycen jen na několika fotografiích.[23] Loď kostela byla čtvercového půdorysu o vnitřních rozměrech 10,3×10,3 m. Presbytář byl umístěn na východní straně a měl mírně obdélníkový půdorys, který byl ukončen pěti zdmi osmiúhelníku. Osy presbytáře dosahovaly vnitřních rozměrů 9,5 na 5,6 m.[4] Presbytář byl osvětlován díky šestici vysokých, goticky upravených oken s lomeným obloukem. Jak je patrno z mnoha dochovaných podobizen kostela, gotická okna se nacházela i na jižním průčelí kostela, než byla v době josefinských reforem výrazně snížena. Zdi kostela podpíral vnější opěrný systémem v podobě pilířů na nárožích i na jižní straně.[24] Střecha kostela byla relativně vysoká, štít ve tvaru trojúhelníku se nacházel na její východní straně.[24] Karel Kuča uvádí, že věž kostela byla postavena v roce 1595,[4] avšak novější studie kolektivu autorů věnovaná kostelu svatého Mikuláše došla k závěru, že pozdně renesanční věž byla postavena až někdy v roce 1760.[24] Co se týče interiéru, tam je otázka původního vzhledu ztížena tím, že dochovaný obrazový materiál z doby existence kostela zachycuje pouze exteriér kostela a z interiéru se dochovala pouze jediná fotografie. Je známo, že zatímco prostor lodi byl vybaven valenými klenbami, prostor presbytáře vymezovala klenba žebrová o dvou polích.[25] Bezprostřední okolí kostela zahrnovalo již zmíněné městské váhy, dále budovu strážnice a několik krámků těsně přiléhající ke kostelu. Budova městských vah přiléhající těsně ke kostelu z jeho severní strany byla z počátku vybavena atikovou římsou, v době barokizace kostela v roce 1760 však římsa zanikla. V době barokních úprav byla budova dále zvýšena o polopatro vybavené malými čtvercovými okny, zbývající okna byla částečně pozvednuta výše. Budova strážnice je na dochovaných vyobrazeních zachycena jen výjimečně – jednalo se o domek se sedlovou střechou, ke kterému těsně přiléhaly krámové přístavky.[26]  PověstKe kostelu se vztahuje i jedna z brněnských pověstí, která se týká pokladu ukrytém v podzemních prostorách kostela. Poklad tam měl uschovat měšťan jménem Michal, který se bál o své úspory. K pokladu však nakreslil mapu, kterou po nějakém čase nalezl jistý Filip na půdě jednoho z domů na náměstí Svobody. Tento dům obýval se svým bratrem Antonínem. Bratři o nálezu nikomu neřekli a domluvili se, že se do podzemí společně vypraví sami. Den předtím, než měli do podzemí podle plánu společně vstoupit, však Antonín sebral mapu a jal se jít hledat poklad sám. Vchod do podzemí, který vedl přímo z kostela svatého Mikuláše, mu otevřel takřka hluchý kostelník. Kostelník Antonínovi přislíbil, že do večera nechá vchod do podzemí otevřený, pak že jej opět zamkne.[27] Antonín ihned po sestupu do podzemních prostor začal hledat poklad, který se mu však nepodařilo nalézt. Nechal tedy poklad pokladem a chystal se na cestu zpět. Seznal však, že se v podzemí ztratil. Po nějaké době bloudění se mu podařilo nalézt vchod, odkud přišel, avšak ten už byl zamknut a špatně slyšící kostelník neslyšel Antonínovo bušení na dveře. Antonín se proto rozhodl jít hledat druhý vchod. Když druhého dne přišel Filip do svého domu a zjistil, že Antonín je pryč i s mapou, usoudil, že jej bratr podvedl a utekl i s pokladem. Filip se jej proto vydal hledat, snad měl namířeno do Vídně. Oba bratry už nikdo nikdy neviděl.[28] Při archeologickém průzkumu náměstí Svobody v roce 2000 se nějaké podzemní prostory pod kostelem skutečně našly, avšak vzhledem k tomu, že primárním účelem výzkumu bylo prozkoumání základů kostela, nebyly tyto prostory podrobněji zkoumány.[29] Reference
Literatura
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
