Krypton (chemická značka Kr, latinskyKrypton) je plynný chemický prvek, patřící mezi vzácné plyny.
Základní fyzikálně-chemické vlastnosti
Bezbarvý plyn, bez chuti a zápachu, nereaktivní, téměř inertní. Chemické sloučeniny tvoří pouze vzácně s fluorem a kyslíkem, všechny jsou velmi nestálé a jsou mimořádně silnými oxidačními činidly. První připravenou sloučeninou byl fluorid kryptonatý, KrF2, těkavá bezbarvá pevná látka.[2]
Krypton se na rozdíl od lehčích vzácných plynů rozpouští dobře ve vodě a ještě lépe v nepolárních organických rozpouštědlech. Krypton je možno při velmi nízkých teplotách zachytit na aktivním uhlí.
Krypton se stejně jako ostatní vzácné plyny snadno ionizuje a v ionizovaném stavu září. Toho se využívá v osvětlovací technice. Světlo vzniklé výbojem v kryptonu má zelenavou až světle fialovou barvu, která zřeďováním kryptonu přechází až v bílou.
Prvek, který objevil první, pojmenoval skrytý – krypton. Poznal jej podle dvou čar v zelené a dvou čar ve žluté části spektra.
Výskyt a získávání
Krypton je přítomen v zemské atmosféře v koncentraci přibližně 0,0001 %. Je získáván frakční destilací zkapalněného vzduchu. Vzniká také jako jeden z produktů radioaktivního rozpadu uranu a lze jej nalézt v plynných produktech jaderných reaktorů. Další možností získání kryptonu je frakční adsorpce na aktivní uhlí za teplot kapalného vzduchu.
Využití
Krypton má řadu izotopů, z nich šest je stabilních a další podléhají radioaktivní přeměně.[3] Určení vzájemného poměru různých izotopů kryptonu může v určitých případech sloužit k datování stáří hornin nebo podzemních vod. Protože izotopy kryptonu vznikají i při výbuchu nukleárních bomb, výzkum zastoupení vybraných izotopů lze použít k posouzení velikosti depozice produktů jaderných zkoušek ve zkoumaných lokalitách.
V letech 1960–1983 sloužila vlnová délka emisní linie kryptonu k definici délkové jednotky metr v soustavě SI.
Krypton nachází uplatnění hlavně v osvětlovací technice, kde se ho využívá k plnění kryptonových žárovek a některých zářivek. Krypton se dá dále použít ve výbojkách, obloukových lampách a doutnavých trubicích. Světlo vzniklé výbojem v kryptonu má zelenavou až světle fialovou barvu, která se jeho ředěním v nádobě vytrácí a při velkém zředění začne vydávat bílé světlo.
Krypton se také spolu s některými dalšími inertními plyny používá pro plnění izolačních dvojskel.
↑GREENWOOD, N. N.; EARNSHAW, A. Chemie prvků. Sv. 2.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium, 1993. 793 s., 1 příl s. ISBN8085427389, ISBN9788085427387. S. 1118–1119.
↑HÁLA, Jiří. Radioaktivní izotopy. 1. vyd. Tišnov: Sursum, 2013. 374 s. ISBN978-80-7323-248-1. S. 144–149.
Literatura
Cotton F.A., Wilkinson J.: Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, Academia, Praha 1973
Holzbecher Z.: Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
Heinrich Remy: Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
N. N. Greenwood, A. Earnshaw: Chemie prvků 2. díl, 1. vydání 1993 ISBN80-85427-38-9
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu krypton na Wikimedia Commons