Původní jméno vesnice bylo německé Kunenwald – „Kunův les“. Základové osobní jméno Kuno byla domácí podoba jména Kunrat (Konrad). Doklady ukazují jen zkrácenou variantu Kunwald, která se používala i v češtině, a to až do roku 1947, kdy bylo jméno upraveno na Kunín.[5]
Kunewald/Kunvald byl založen jako lesní lánová vesnice koncem 13. století.[8] a první písemná zmínka o něm pochází z roku 1382. K roku 1464 je v zemských deskách zaznamenána podoba názvu Kunwald.[9][10] Po vyčlenění Kunvaldu jako samostatného statku z fulneckého panství v roce 1584 byli vlastníky Estera a Jan Cetrysové z Kynšperka. Za jejich vlastnictví byl v Kunvaldu založen pivovar a od roku 1592 je statek uváděn jako malé panství. V roce 1653 panství za 65 000 zlatých zakoupil hrabě Gabriel Serényi a po smrti jeho syna Františka Serényie přešlo vdovou na rod Thun-Hohenstein.
V roce 1938 bylo většinově německojazyčné město připojeno do Třetí říše v rámci sudetské župy.
5. května 1945 byla obec osvobozena Rudou armádou, následně došlo k vysídlenípůvodních obyvatel německé národnosti a změně názvu obce na Kunín. V roce 1951 bylo založeno JZD a o deset let později otevřeno širokoúhlé kino. Nově postavené základní školy se obec dočkala 13. září 1970.
11. prosince 1992 schválila komise České národní rady stávající obecní prapor a znak. V květnu 1999 se majetkem obce stal místní zámek.
Poloha
Kunín se rozkládá po obou stranách hlavní silnice na Nový Jičín a Fulnek a protéká jím říčka Jičínka. Žije zde přibližně 1865 obyvatel v 314 domech a 517 bytech.[12]
Obyvatelstvo
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[13][14]
Rok
1869
1880
1890
1900
1910
1921
1930
1950
1961
1970
1980
1991
2001
2011
2021
Počet obyvatel
1 954
2 105
2 159
2 116
2 154
1 931
2 016
1 358
1 553
1 596
1 721
1 796
1 858
1 836
1 811
Počet domů
243
257
255
256
259
260
276
297
262
258
281
334
359
392
426
Věková struktura obyvatel obce Kunín roku 2011
Rodinný stav obyvatel obce Kunín roku 2011
Vzdělání obyvatel obce Kunín roku 2011
Občanská vybavenost
Občanská vybavenost zahrnuje základní a mateřskou školu, poštu a zdravotní středisko. V obci se nalézá obchod s potravinami, restaurace a kadeřnictví.
Největším podnikem v obci je mlékárna, která je většinově vlastněná francouzskou firmou Lactalis.[15]Mlékárna Kunín zpracovává mléko od zemědělců ze širokého okolí. Má pobočku v Ostravě, která dodává plnotučné mléko do obchodních řetězců v celém Česku.
Dále je v obci čerpací stanice. Obec je plynofikována a připojena na kanalizaci.
Dopravní obslužnost zajišťují linky dopravních podniků Arriva Morava a.s., TQM – holding s.r.o. ve směru na Nový Jičín,
Bílovec, Studénku, Fulnek, Ostravu a Opavu, ze zastávek Kunín – mlékárna, Kunín – zdravotní středisko, Kunín – u kovárny a Kunín – restaurace. Přeprava po železnici je možná ze zastávky Šenov u Nového Jičína v sousední obci Šenov u Nového Jičína.
Obecní správa
Mezi lety 1869–1974 Kunín byl obcí v okrese Nový Jičín.
Od 1. ledna 1975 do 23. listopadu 1990 patřil jako část města k Novému Jičinu a od 24. listopadu 1990 je opět samostatnou obcí.[16]
↑ Archivovaná kopie. www.kunin.cz [online]. [cit. 2010-02-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-21.
↑Moravské zemské desky (Die Landtafel des Markgrafthumes Mähren). I. sv. řady olomoucké 1348–1466. Kniha XI, č. 261 [online]. Brno: 1856 [cit. 2024-09-20]. S. 432. Dostupné online.
↑HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Svazek I. A–L. Praha: Academia, 1970. 576, 1 příloha (černobílá mapa) s. S. 477.
↑Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 267.
↑ abcŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Moravské exulantky v obnovené Jednotě bratrské v 18. století : obrazy ze života. První vydání. vyd. Praha: Kalich, 2014. 530 s. ISBN978-80-7017-210-0. S. např. 71–91, 175–192 a mnoho dalších.
↑ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Moravské exulantky v obnovené Jednotě bratrské v 18. století : obrazy ze života. První vydání. vyd. Praha: Kalich, 2014. 530 s. ISBN978-80-7017-210-0. S. 365–485.
Literatura
SEVERA, Václav. Vlastivěda moravská. II. Místopis. Okres novojičínský. Brno: Musejní spolek v Brně, 1933. 289 s.