Linka RER ARER A je jedna ze současných pěti tras příměstské železnice RER v Paříži. Je nejstarší, první její úsek pochází z roku 1977 a je označena červenou barvou. Vede východo-západním směrem. S více než 1,4 miliónem cestujících denně je jednou z nejvytíženějších příměstských linek na světě. Chronologie otevírání jednotlivých úseků
CharakteristikaRER A spojuje města Saint-Germain-en-Laye, Nanterre, Vincennes a Boissy-Saint-Léger s centrem Paříže a mnoha jejími důležitými dopravními uzly (například La Défense, Gare de Lyon, Châtelet – Les Halles, Nation). Je dlouhá 108,5 km a na několika místech se větví. Díky tomu tak na jedné trase je provozováno pět linek (označovány jsou A1-A5). Stanic se zde nachází 46, z toho třináct je podzemních, průměrný mezistaniční úsek pak dosahuje délky 2 411 m. Po svém zprovoznění v roce 1977 (některé úseky dnešní trasy však již v provozu byly, jen ne jako RER) byla označena jako nejvytíženější trať městské dopravy na světě, toto však zpochybnilo japonské ministerstvo dopravy, tvrdící že linka JR Chuo Line v Tokiu je vytížená dvakrát tolik. Ročně přepraví RER A 272 800 000 cestujících. Vozový parkProvoz na lince RER A zahajovaly jednopodlažní a jednosystémové (1,5 kV) jednotky MS 61. V osmdesátých letech dorazily první dvousystémové jednotky MI 84, které umožnily zajíždění RER A do stanic Cregy a Poissy po tratích elektrifikovaných střídavým systémem 25 kV 50 Hz. Vzhledem k velké oblíbenosti linky a s tím souvisejícím prudkým nárůstem počtu cestujících byl pařížský dopravní podnik RATP nucen v devadesátých letech minulého století investovat do nákupu nových, patrových elektrických jednotek. První jednotka MI 2N začala vozit cestující v polovině roku 1997, v roce 2011 se k nim přidaly modernější jednotky MI 09. Dodávky těchto vlaků umožnily v roce 2016 ukončit provoz původních jednotek MS 61 a o rok později také MI 84. První jmenované byly vyřazeny úplně, druhé byly přesunuty na linku RER B. Galerie
OdkazyReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku Ligne A du RER d'Île-de-France na francouzské Wikipedii. Externí odkazy
|