Maďarský parlament
Maďarský parlament (maďarsky Országgyűlés – doslovně přeloženo jako Zemský sněm či Zemské shromáždění) je jednokomorový zákonodárný sbor republiky Maďarsko. Má 199 poslanců zvolených smíšeným systémem v demokratických jednokolových tajných volbách na čtyřleté funkční období, kteří se schází v budově Országházu v hlavním městě Budapešti. ParlamentZemský sněm má 199 poslanců, volených v jednokolových volbách každé čtyři roky, vždy na jaře. Sněm schvaluje ústavu, zákony a určuje hlavní linie sociální a hospodářské politiky Maďarska. Stará se o vyváženost státních financí, schvaluje státní rozpočet, dohlíží na jeho dodržování, schvaluje vládní program, ratifikuje mezinárodní smlouvy. Parlament hraje v politickém systému Maďarska stěžejní úlohu a díky volebnímu systému se pravidelně opírá o silnou parlamentní většinu. Parlament může vyhlásit také referendum, jehož výsledek je pro parlament závazný, pokud se referenda zúčastní minimálně 50 % voličů. Poslanci shromáždění mají právo volit:
Orgány a vedeníPředseda parlamentuPředseda parlamentu je v Maďarsku po prezidentovi a premiérovi třetí nejdůležitější politický činitel. Kromě vedení parlamentu má dále za úkol jmenování vedoucích pracovníků úředních subjektů parlamentu nebo je odpovědný za sestavení a plnění rozpočtu v parlamentu.
Místopředsedové (2014–2018)Místopředsedové parlamentu od 6. května 2014:
Místopředsedové (2022–2026)
Volební systémZměna od roku 2014Od parlamentních voleb 2014 došlo ke snížení počtu poslanců. Z 386 zákonodárců se jejich počet snížil na 199 poslanců zvolených i nadále smíšeným volebním systémem. Upraveny byly rovněž i jednomandátové volební obvody, kterých je 106 a platí v nich většinový volební systém. Zbývajících 93 poslanců je zvoleno poměrným systémem z republikových kandidátních listin, mandáty jsou přerozděleny stranám přesahující klauzuli 5 %.[1] Způsob volby 1990–2014Parlamentní volební systém, kdy se volilo 386 poslanců, byl značně komplikovaný. Jednalo se o kombinaci tří volebních systémů: relativního a absolutního většinového, ale také systému celostátní a regionální kandidátky. Cílem je zajistit vládnoucí koalici stabilní většinu v parlamentu a zároveň umožnit vstup nestranným osobnostem a zástupcům menšin. Volby byly dvoukolové, konaly se po čtyřech letech (1990, 1994, 1998, 2002, 2006, 2010), vždy na jaře – naposledy 11. a 25. dubna 2010. Zvolit 386 poslanců bylo možno třemi způsoby. Prvních 176 mandátů je rozděleno v jednomandátových obvodech dvoukolovým většinovým principem. Do druhého kola postupují ti kandidáti, kteří při minimálně 50% účasti získali v prvním kole alespoň 15 % hlasů (minimálně však tři). Ve druhém kole stačí ke zvolení prostá většina hlasů při 25 %. Druhou možností, jak být zvolen, jsou župní listiny politických stran, kterými je zvoleno 152 poslanců. Pro sestavení župní listiny jsou ustavena přísná pravidla, strana musí mít dostatek kandidátů v předem určené struktuře, proto župní kandidátky staví pouze nejsilnějších pár stran. Pro rozdělení mandátů se používá Hagenbach-Bischoffova metoda. Aby byly volby platné, tak i zde musí být splněna podmínka 50% účasti (jinak se volby opakují). Každý volič má v maďarských parlamentních volbách dva hlasy. Jedním vybírá z regionálních kandidátek, druhým volí v jednomandátovém obvodě konkrétní osobnost. Zbylých 58 mandátů je přiděleno podle poměru k počtu tzv. frakčních hlasů systémem celostátních kandidátek zvaných kompenzační listiny. Všechny hlasy, které nevedly ke zvolení poslance, nepropadají, nýbrž se na celostátní úrovni sečtou a podle těchto sum jsou pomocí D’Hondtovy metody přeměněny na mandáty. V obou poměrných systémech (regionálních i celostátních kandidátkách) platí od roku 1994 pětiprocentní klauzule. Tento volební systém obsaoval několik omezení, například registrace kandidáta v jednomandátovém obvodu je podmíněna shromážděním 750 podpisů, registrace stranické kandidátní listiny ve vícemandátovém obvodu byla podmíněna registrací kandidátů téže strany v minimálně jedné čtvrtině jednomandátových obvodů a nakonec kandidátka strany může být zařazena do celostátního obvodu, jen když tatáž strana zaregistruje své kandidátky v minimálně sedmi vícemandátových obvodech.[2] Složení parlamentu1990–1994Související informace naleznete také v článku Parlamentní volby v Maďarsku 1990.
1994–1998Související informace naleznete také v článku Parlamentní volby v Maďarsku 1994.
1998–2002Související informace naleznete také v článku Parlamentní volby v Maďarsku 1998.
2002–2006Související informace naleznete také v článku Parlamentní volby v Maďarsku 2002.
2006–2010Související informace naleznete také v článku Parlamentní volby v Maďarsku 2006.
2010–2014Související informace naleznete také v článku Parlamentní volby v Maďarsku 2010.
2014–2018Související informace naleznete také v článku Parlamentní volby v Maďarsku 2014.
Tabulka zobrazuje počet mandátů přidělených stranám po parlamentních volbách 2014 a počet členů parlamentních frakcí jednotlivých stran aktuální k 1. září 2016.[3]
1: Od 11. května 2015 poslanec Lajos Rig zvolen v doplňovacích volbách obvod: Veszprém megye 3. sz. OEVK. 2: Od 21. září 2015 poslanec István Hollik (KDNP), odstoupil Ferenc Papcsák (Fidesz). Strany měly jednotnou republikovou kandidátní listinu. *: Poslanci za DK, E14, PM a MLP jsou zařazeni do frakce nezávislých. Nezařazení poslanci: Gábor Fodor (MLP), Ferenc Gyurcsány (DK), Zoltán Kész (nestraník), Péter Kónya (E14/nestraník), Lajos Oláh (DK), Szabolcs Szabó (E14), Tímea Szabó (PM), Zsuzsanna Szelényi (E14), Ágnes Vadai (DK), László Varju (DK) 2018–2022Související informace naleznete také v článku Parlamentní volby v Maďarsku 2018.
2022–2026Související informace naleznete také v článku Parlamentní volby v Maďarsku 2022.
Přímluvčí národnostních a etnických menšinPřímluvčí národnostních a etnických menšin v parlamentu nedisponují hlasovacím právem. Poprvé voleni při volbách 2014.[4]
OdkazyReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku Országgyűlés na maďarské Wikipedii.
Související články
Externí odkazy
|