Makaronismus je označení pro užívání prvků nebo výrazů dvou nebo více jazyků v jednom souvislém textu (prozaickém nebo básnickém). Vzniklý hybridní jazyk se označuje jako makaronština.^[1]

Jako makaronské verše se označuje míchání dvou nebo více jazyků v básni, zpravidla za účelem komičnosti a zesměšnění. Název jim dal Typhis Odaxius (zemřel roku 1488 v Padově). Makarónské verše psal např. Francois Rabelais nebo Molière.

Nemusí ale jít jen o kombinaci částí textu v různých jazycích, italský renesanční básník Teofilo Folengo například psal satirické eposy zvláštním jazykem, v němž byla italská slovní zásoba skloňována a časována podle pravidel latinské gramatiky. I tento hybrid je označován jako makarónština.

Karel Havlíček Borovský^[2]

Mea culpa, mea maxima culpa –

kdo neumí dělat zázraky, ten je ťulpa.

In dulci jubilo – tradiční vánoční koleda z roku 1265

In dulci jubilo,

Nun singet und seid froh!

Alle unsre Wonne

Liegt in praesepio;

Sie leuchtet wie die Sonne

Matris in gremio.

Alpha es et O!

Gloria, gloria in excelsis lidová vánoční koleda kombinuje latinu a češtinu

Jára Cimrman, Elektrická sesle

„Jednou takhle z jara, skoro…“

„Jaká hrůza! Wie ein Horror!

Horror, horror, vysoká jsi.“

V polštině byly makaronismy (zejména latinského původu) rozšířené v 17. a 18. století a byly charakteristické pro jazyk, který používala szlachta. V současnosti jsou to zejména kalky z angličtiny, která nahradila latinu v roli lingua franca.

Adam Mickiewicz: Pani Twardowska

Twardowski ku drzwiom się kwapił

Na takie dictum acerbum,

Diabeł za kontusz ułapił:

A gdzie jest nobile verbum?

• Smíšený jazyk

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Makaronizm na polské Wikipedii.

• Ottův slovník naučný, heslo makaronské verše.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.