|
Maryša Radoňová Šárecká
Maryša Radoňová-Šárecká, rozená Marie Emilie Bosáčková (6. prosince 1890, Praha-Nové Město[1] – 15. října 1958, Praha), byla česká spisovatelka a překladatelka. ŽivotNarodila se 6. prosince 1890,[pozn. 1] v dobře situované pražské rodině učitele na obecné škole u sv. Štěpána v Praze Václava Bosáčka (1858). Otec byl rodilý z Příbrami, matka Milada Brožková (1856) byla ze Smíchova, vzali se 7. září 1887. Marie Bosáčková měla bratra Václava (1896).[2] Po otci patřila do rozvětveného příbramského rodu Bosáčků. Její strýci byli např. kněz a makovský poustevník P. Vincenc Bosáček či malíř a přítel Mikoláše Alše Josef Bosáček. Jméno Šárecká byl její pseudonym, který si zvolila již v počátcích své tvorby, podle údolí Divoká Šárka u Prahy. Pseudonym si 25. 8. 1921 nechala zapsat jako příjmení.[1] Do roku 1908 studovala dívčí gymnázium Minerva. Dostalo se jí vynikajícího vzdělání, vykonala státní zkoušky z francouzštiny, angličtiny a italštiny. Po většinu života se zabývala literaturou a dalšími osobním zájmy. Roku 1917 onemocněla nervovou chorobou. Po 1. světové válce pracovala na ministerstvu zahraničí jako redaktorka francouzského informačního bulletinu Gazette de Prague, v letech 1933–1938 vedla překladatelské oddělení. V roce 1938 se stala odborovým radou, v roce 1939 byla poslána do výslužby. S manželem podnikla řadu cest po Evropě i zámoří. Po německé okupaci se na ministerstvo vrátila a pracovala zde až do roku 1948 jako překladatelka. Zemřela 15. října 1958 v Praze, kde byla také pohřbena.[3] Rodinný životDne 15. září 1921 se v Praze provdala za kontradmirála Bořivoje Radoně, který sloužil v Rakousko-uherské armádě jako velitel námořního letectva.[4] Po svatbě se psala Radoňová–Šárecká. Některá díla vydala pouze pod jménem Radoňová. DíloJejí dílo bývá literárními vědci charakterizováno jako sentimentální a melancholické se zaměřením na kulturní historii, patřící do středního proudu své doby. Prvotinu, drobnou prózu „Stín padl na duši“ vydala již v roce 1908. Jednalo se o sedm povídek s dekadentními náměty s erotickým podtextem. Knížka se stala malou senzací, protože autorkou na svou dobu odvážných textů byla sotva osmnáctiletá dívka. Další práce jí vyšla až v roce 1914, kdy vydala čtveřici povídek na téma intelektuálně nerovného vztahu mezi mužem a ženou, nazvanou „Bolestné oběti“. První skutečný román jí vyšel v roce 1917 pod názvem „Hlubiny štěstí“. Následovaly další, již víceméně konvenční tituly – povídková trilogie „Bettina“ román „Žebrák lásky“ a další, kritika jim vyčítala nepůvodní náměty i styl. Koncem 20. let 20. století se Šárecká poprvé pokusila o historickou beletrii a sice dramatem „Josef Jiří Švec“, ve kterém se zabývá známou postavou českého legionáře. Její zájem o historii ji přivedl k literatuře faktu. Od počátku 20. let se věnovala např. životu a dílu sochaře Františka Bílka, salónům 18.–19. století či běžnému životu na panovnických dvorech („Milenky královské“ z roku 1925). Vrcholem jejího úsilí v této oblasti se stala rozsáhlá pětisvazková práce „Z kulturních dějin lidstva“. V době protektorátu, v roce 1940, vyšla její dnes nejznámější a podle některých i nejzdařilejší knížka, nazvaná „Pod Svatou Horou“, v níž kronikářským způsobem líčí život v Příbrami v letech 1850–1890 na příkladu osudů příbramských živnostníků a řemeslníků. Starosvětská idyla krejčovské rodiny je zde orámována barvitým popisem starodávných zvyků, hornických „parád“ či ohlasem pražského kulturního života. Psala též poezii, především lyriku (sbírky „Hlasy v proudu“, „Vůně domova“ či „Blaník a jiné básně“), ale bez valného úspěchu. Pokusila se i o historickou epiku, jediný epos „Mistr Bohuslav“ věnovala staviteli pražského Karlova. Básnické sbírky
Próza
Kulturněhistorické studie
Drama
Překlady
OdkazyPoznámky
Reference
Literatura
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||
.jpeg)
