Menyhért Lónyay
Menyhért Lónyay na rytině z roku 1871
Ministr financí Uherska
Ve funkci: 12. února 1867 – 23. května 1870
Předchůdce	vznik uherské vlády
Nástupce	Károly Kerkapoly
Ministr financí Rakouska-Uherska
Ve funkci: 21. května 1870 – 14. listopadu 1871
Předchůdce	Ferdinand von Beust
Nástupce	Gyula Andrássy
Předseda vlády Uherska
Ve funkci: 14. listopadu 1871 – 4. prosince 1872
Předchůdce	Gyula Andrássy
Nástupce	József Szlávy
Poslanec Uherského sněmu
Ve funkci: 1843 – 1882[1]
Člen Sněmovny magnátů
Ve funkci: 1875 – ???
Narození	6. ledna 1822 Nagylónya Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	3. listopadu 1884 (ve věku 62 let) Budapešť Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Nagylónya
Choť	Emília Kappelová
Alma mater	Pešťská univerzita
Profese	ekonom a politik
Náboženství	kalvinismus
Podpis
Commons	Menyhért Lónyay
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Menyhért Lónyay, plným jménem Menyhért Lónyay von Nagylónya und Vásárosnamény, někdy též Melchior Lónyay (6. ledna 1822 Nagylónya – 3. listopadu 1884 Budapešť), byl rakousko-uherský šlechtic a politik, v letech 1870–1871 ministr financí Rakouska-Uherska, pak v letech 1871–1872 předseda vlády Uherska (vláda Menyhérta Lónyaye).

Vystudoval právo a filozofii na Pešťské univerzitě, kde roku 1839 získal titul doktora filozofie. Cestoval po Evropě. V roce 1843 a 1847 se stal poslancem Uherského sněmu za Berežskou župu. Byl členem Liberální strany a patřil mezi stoupence Józsefa Eötvöse. Publikoval články na národohospodářská témata. Během revoluce 1848-1849 v Rakouském císařství byl členem parlamentu. V roce 1848 se stal ministerským radou a roku 1849 státním tajemníkem na ministerstvu financí. Pak po porážce revoluce uprchl do zahraničí, do vlasti se vrátil již koncem roku 1850. Od roku 1858 byl činný v bankovnictví. Založil a vedl první pojišťovnu.^[2]

Jeho politická kariéra vrcholila po rakousko-uherském vyrovnání. 12. února 1867 nastoupil do vlády Gyuly Andrássyho na pozici ministra financi Uherska. Portfolio si udržel do 23. května 1870.^[3] 3. srpna 1871 byl Františkem Josefem I. povýšen na hraběte. Následně působil od 21. května 1870 do 14. listopadu 1871 jako společný ministr financí Rakouska-Uherska (po rakousko-uherském vyrovnání šlo ovšem spíše o účetní post, bez výraznějších exekutivních a rozpočtových pravomocí^[4]).

Úplný vrchol jeho politické dráhy nastal od 14. listopadu 1871 do 4. prosince 1872, kdy se stal předsedou vlády Uherska (vláda Menyhérta Lónyaye). V této vládě zároveň zastával i funkci ministra zeměbrany (zodpovědný za uherské zeměbranecké ozbrojené síly, honvéd).^[5] Odstoupil kvůli trvalé kritice z řad opozice. Až do roku 1882 nicméně zůstal poslancem Uherského parlamentu. Od roku 1875 zasedal rovněž v Sněmovně mangátů (jmenovaná horní komora Uherského parlamentu). Od roku 1871 působil jako prezident Uherské akademie věd.^[2][6]

Roku 1845 se oženil s Emilií Kappelovou, která pocházela z bohaté budapešťské bankéřské rodiny. Z manželství se narodily čtyři synové.

Jeho synovcem byl generál Albert Lónyay.^[2]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Menyhért Lónyay na Wikimedia Commons