Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech

Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (International Covenant on Economic, Social and Cultural Rights) byl přijat Valným shromážděním OSN dne 16. prosince 1966 v New Yorku jako součást mezinárodní úmluvy o lidských právech. V platnost vstoupil v lednu roku 1976.^[1] Smluvní strany, které tento pak přijaly, se zavázaly usilovat o dodržování a rozvoj práv, které se v tomto paktu nacházejí. Dále smluvní strany přijaly odpovědnost za zlepšení životních podmínek pro lidi, které na jejich území žijí.^[2] S tímto dokumentem zároveň také vznikl Mezinárodní pakt o občanských a politických právech.^[3]

Pro Československou socialistickou republiku pakt vstoupil v platnost dne 23. března 1976 a v plném znění byl zveřejněn ve sbírce zákonů pod č. 120/1976 Sb.^[4] Zveřejněním se stal pakt obecně závazným a všem dostupným.^[5]

Celkový počet smluvních stran, které tento pakt přijaly, je nyní 164 a 70 signatářů.^[6]

Na začátku dokumentu je preambule, která shrnuje důvody vytvoření této smlouvy. Celý pakt je tvořen 5 částmi a 31 články.

První část se věnuje právu národů, které se mohou svobodně rozhodovat o svém hospodářském, sociálním a kulturním vývoji.

Další část se zaobírá rovnými právy jako například: náboženskými, rasovými, kulturními, politickými, sociálními, majetkovými, rodovými a sexuálními.

Část třetí se zabývá právem na práci a vším okolo, co s ní souvisí. Tedy právem na mzdu a bezpečnými podmínky při ní. Dále se například zabývá časem na odpočinek, duševním zdravím a rozvojem osobnosti. V této části se také píše o právu na vzdělání a o podílení se na kulturní sféře života.

Čtvrtá část pojednává o implementaci této smlouvy.

Celý pakt je zakončen pátou částí upravující podpis smlouvy, uložení ratifikačních listin a další obecné zálažitosti.^[7]

• Právo na sebeurčení, svoboda volného disponování se svým přírodním bohatstvím

• Využití svých zdrojů samostatně

• Mezinárodní součinnost a spolupráce

• Práva pro všechny bez rozlišení rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního a sociálního původu, majetku rodu a nebo jiného postavení

• Rovná práva mužů a žen

• Právo na práci a vydělávání si na živobytí svojí prací

• Spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky (odměna; bezpečné a zdravotně nezávadné pracovní podmínky; stejná příležitost pro všechny dosáhnout povýšení na odpovídající vyšší stupeň; odpočinek, zotavení, vymezení pracovních hodin, pravidelná placená dovolená)

• Právo zakládání odborových organizací a vstupování do odborových organizací podle vlastního výběru

• Vytváření mezinárodních odborových organizací

• Svobodná činnost odborových organizací

• Právo na stávku, pokud je v souladu se zákony příslušné země

• Právo na sociální zabezpečení, které má v sobě zahrnuto sociální pojištění

• Nejvyšší ochrana a pomoc poskytnuta rodině

• Zvláštní ochrana pro matky

• Ochrana a pomoc všem dětem a mládeži

• Právo každého jedince na přiměřenou životní úroveň pro něho i jeho rodinu

• Právo na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně fyzického i duševního zdraví

• Právo všech lidí na vzdělání

• Právo účasti na kulturním životě, užívání plodů vědeckého pokroku a použití ochrany morálních a materiálních zájmů
• Právo na ochranu výsledků tvůrčí činnosti autora.

• Právo na zachování, rozvoj a šíření vědy a kultury^[7]

Kontrola nad dodržováním tohoto paktu je nyní svěřena Výboru pro hospodářská, sociální a kulturní práva, který je vytvořen z 18 expertů. Tento výbor předkládá vyhotovené zprávy o dodržování paktu Hospodářské a sociální radě.

V minulosti měl kontrolu nad dodržováním paktu na starosti mezinárodní orgán.^[8]

V roce 2008 byl Valným shromážděním OSN přijat opční protokol, který Výboru umožňuje přímo komunikovat s jednotlivci a skupinami ve státech, které se k protokolu připojí - tedy projednávat jejich stížnosti.^[9]