|
Městské divadlo Jaroměř
Městské divadlo (Městské kulturní středisko Jaroměř) stojí na náměstí Dukelských hrdinů čp. 240 na Pražském předměstí v Jaroměři. Secesní budova s víceúčelovým sálem byla postavena podle projektu architekta Josefa Podhájského na počátku 20. století tehdy na okraji území tzv. „Ostrova“. Stavebníkem byl spolek Sokol. Během přestavby mezi lety 1956–1959 byl objekt přestavěn pro divadelní účely podle projektu Jaroslava Fišera.V roce 1991 byla budova v rámci restitucí navrácena Sokolu Jaroměř. Zchátralý a po povodních v roce 2000 značně poškozený objekt odkoupilo město. Mezi lety 2002 a 2003 proběhla rozsáhlá rekonstrukce podle plánů architekta Jaromíra Pizingera.[1] Budova divadla je kulturní památkou České republiky a nachází se v městské památkové zóně. HistorieDevatenácté stoletíPrvní záznam o českém ochotnickém divadle v Jaroměři pochází z roku 1819. Na Chlumském vrchu bylo sehráno představení „Loupežníci“. V roce 1831 se hrálo divadlo v hostinci U beránka a během čtyřicátých let 19. století nepravidelně i v hostincích U lva nebo U anděla. Po založení spolku „Ochotnické divadlo“ (1861) narůstala činnost jaroměřických ochotníků. První představení spolku „Duch Času“ Ernsta Raupacha se uskutečnilo 28. září 1861 v hostinci U bílé labutě na jaroměřickém náměstí. V hostinci byl sál s jevištěm a orchestřištěm a spolek jej používal do roku 1893. V roce 1889 se divadelní ochotníci přejmenovali na „Spolek divadelních ochotníků Vrchlického“. Mezi lety 1893–1901 svoje představení uváděli v „Grandhotelu“. V dubnu roku 1902 vznikl dramatický odbor Sokola, do kterého přešli také herci ze „spolku Vrchlický“.[1][2] Spolek Sokol byl ve městě založen 17. listopadu 1862. Během roku 1884 byl zřízen fond na stavbu tělocvičny, ale počátkem devadesátých let 19. století začali členové spolku uvažovat o stavbě spolkového centra, které by se využilo také při pořádání kulturních akcí. V roce 1899 obec Jaroměř věnovala spolku staveniště a peněžní dar. Sokolský výbor vypsal soutěž na stavební plány nové budovy, ale porota si z dvaceti návrhů nevybrala. Ke stávající parcele byla přikoupena zahrada, která umožnila rozšíření staveniště.[1] Dvacáté století Základní kámen divadla byl položen 15. července 1900. Stavební práce byly zahájeny na podzim roku 1901 pod vedením stavitele Čermáka. Projekt na víceúčelový Sokolský dům vypracoval architekt Josef Podhájský. Již 14. prosince 1902 bylo v nedokončené budově odehráno divadelní drama Jaroslava Vrchlického „Exulanti“. Stavba byla dokončena a budova oficiálně otevřena 1. srpna 1903. Během let 1904 až 1905 byly provedeny menší úpravy. Během první světové války byl objekt používán jako lazaret. Sokolský dům byl často používán ke kulturním účelům. Proto si sokolové v roce 1926 postavili novou sokolovnu.[1] Po druhé světové válce byl divadelní odbor Sokola připojen k „Závodního klubu Mír, Juta národní podnik“. Ten byl v roce 1985 přejmenován na „Sdružený klub pracujících Jaroměř“. Po přistavění skladu kulis (1954–1955) proběhla rekonstrukce celého objektu mezi lety 1956–1959. Architekt Jaroslav Fišer navrhl projekt tak, aby objekt plně vyhovoval pořádání divadelních představení. V roce 1991 byla budova v rámci restitucí navrácena Sokolu Jaroměř. V roce 2000 objekt, značně poškozený povodní, odkoupilo město. Záhy byla provedena rekonstrukce suterénu. Mezi lety 2002 a 2003 proběhla další rozsáhlá rekonstrukce interiérů podle plánů architekta Jaromíra Pizingera.[1][3] StavbaJednopatrová secesní budova je dvoupodlažní. Skládá se ze vstupního křídla, které bylo rozšířeno přístavbou s hlavním vchodem a balkónem. Pokračuje střední částí se sálem, na který navazuje převýšené jeviště. Exteriér má secesní charakter a je doplněn historizujícími prvky.[1] V zádveří se nachází schodiště, které vede do vestibulu s ochozem, ze kterého vedly centrální dveře přímo do sálu. Vestibul procházející dvě patra je lemován galerií po třech stranách a po jedné schodištěm k ní. V pravém koutě stála pokladna. Vchody v přízemí vestibulu vedly na jedné straně do šaten a schodiště ve věži a na straně druhé do malého sálu. Přestavba 1956–1959V rámci přestavby v letech 1956–1959 byl vstupní vestibul rozšířen a zvětšen. Ke hmotě sálu byla přistavěna přízemní budova (přístavba) s příslušenstvím, do které byly zbudovány z obou stran chodby s bočními vchody do sálu. Z vestibulu lze tak projít chodbami přístavby k postranním dveřím do sálu. Z galerie se vychází na zadní balkon. Jeviště bylo rozšířeno přístavbou po celém vnějším obvodu. Zvýšeno bylo také provaziště.[1] InteriérV přízemí je sál obložen dřevem. Původní secesní charakter patra doplňují tapiserie. V místě původních přízemních oken jsou dvojité dveře do sálu s kruhovými okénky. V patře nad nimi jsou okna zapuštěna do rámu s půloválnými výklenky a černou záclonou. Připomínají lóže se zataženými závěsy. Přestavbou střední části zadní galerie vznikl stupňovitý balkón a galerie se rozšířila. Divadlo získalo také osvětlovací kabinu.[1] PopisHlavní průčelí objektu je členěno nesymetricky čtyřmi osami. V první ose v přízemí je segmentově zaklenuté okno se šambránou. V druhé ose hlavního průčelí je předsazen trojosý pilířový portikus, který má na překladu nápis „Divadlo“.[2] V patře na portikus navazuje balkon s kovovým zábradlím a sloupky. Obdélná okna prvního patro zdobí římsa se štukovým maskaronem. V levé části nad korunní římsou je ve střeše umístěn vikýř se štítem.[1] Ve středovém rizalitu je půlkruhově zaklenut vchod na terasu. Rizalit se štukovými suprafenestrami zdobí ve vrcholu štukový reliéf postavy sokola s praporem. Napravo nad korunní římsou vystupuje osmiboká věž s kopulovitou střechou, která je zakončena lucernou. Štít je konvexně-konkávně vystupňovaný. Na atice je segmentový nástavec se znakem českého lva. Za štítem je vidět střední vstupní část objektu, kterou pokrývá dlátková střecha. Ve čtvrté ose průčelí je okno zakončeno rovnou římsou a nad ní se nachází slepá atika.[4][5] Boční fasády vstupního křídla mají podobné štíty jako hlavní průčelí. Při bočním pohledu ze severozápadu (Albieriho ulice) jsou vidět přízemní okna zaklenutá segmentově. V prvním patře okno zdobí pilastry. Nad dalšími dvěma obdélnými okny jsou kruhová okna s klenáky a rovná římsa s reliéfem z květů a listů a nápisem „Sokol“ uprostřed. Vstupní křídlo je segmentově zakončeno a pokračuje sálem. Tři velká okna sálu se středními pilíři jsou nad římsou segmentově zaklenuta klenákem.[4][5] K bočnímu vchodu vede boční schodiště se zábradlím a dvěma litinovými svícny. V boční přístavbě je deset menších segmentově zaklenutých oken. Patro nad přístavbou je tvořeno balkonem se zábradlím. V zadní části boku nad střechou vystupuje provaziště a zadní balkon.[4] Opravy –21. stoletíV roce 2020 byly opraveny arkýře na budově divadla. V roce 2021 proběhla oprava oken.[6] Galerie
OdkazyReference
Externí odkazyInformation related to Městské divadlo Jaroměř |
||||||||||||||||||||||||||||||
