Nakadžima E4N

Průzkumný hydroplán typu 90 č. 2 Nakadžima E4N
E4N2 サ-124 od Sasebo kókútai
Určení	průzkumný plovákový letoun
Výrobce	Nakadžima
Šéfkonstruktér	Šinobu Micutake[1]
První let	1930
Zařazeno	1. prosince 1931[2]
Charakter	vyřazen
Uživatel	Japonské císařské námořní letectvo
Výroba	1931 až 1936[2]
Vyrobeno kusů	147[2] nebo 154[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

U japonských jmen je rodné jméno uváděno na prvním místě a rodové jméno na druhém

Při přepisu japonštiny byla použita česká transkripce

Průzkumný hydroplán typu 90 číslo 2 (japonsky 九〇式二号水上偵察機 Kjúdžú-šiki ni-gó suidžó teisacuki) byl jednomotorový dvoumístný dvouplošný průzkumný plovákový letoun japonského císařského námořního letectva ze 30. let 20. století určený k dálkovému průzkumu z pobřežních základen a lodí císařského námořnictva. Typu bylo přiděleno krátké označení E4N. Celkem bylo vyrobeno 147^[2] nebo 154^[1] kusů.

V roce 1928 vzneslo císařské námořnictvo požadavek na nový průzkumný hydroplán. Firma Nakadžima představila prototyp jednomotorového dvouplošníku, založeného na americkém Vought O2U-1 Corsair^[1][2] a opatřeného dvěma plováky. Poháněl ho hvězdicový nezakrytovaný motor. Byly postaveny celkem dva prototypy poháněné licenčním motorem Bristol Jupiter VI a označené jako průzkumný hydroplán typu 90 číslo 2 model 1, v krátkém značení pak E4N1 a v továrním označení Nakadžima NZ.^[3][1] Typ byl ale námořnictvem odmítnut, neboť plováky kladly velký odpor a E4N1 byl pomalejší a těžkopádnější, než O2U-1 s jedním centrálním plovákem.^[1]

Nakadžima proto projekt přepracovala. Vznikl dvoumístný dvouplošník s jedním centrálním plovákem a malými vyvažovacími plováky na koncích dolního křídla. Devítiválcový hvězdicový motor Nakadžima Kotobuki 1 byl již opatřen krytem a poháněl dvoulistou vrtuli (pozdější série měly motor Nakadžima Kotobuki 2 kai-1 a kovovou dvoulistou vrtuli Hamilton Standard^[1]). Tato verze pak byla 1. prosince 1931 přijata císařským námořnictvem jako průzkumný hydroplán typu 90 číslo 2 model 2, neboli E4N2. Typ byl přijat do služby o 21 dní dříve, než jeho konkurent – průzkumný hydroplán typu 90 číslo 1 (E3A) od firmy Aiči^[2] – a došlo tak k paradoxní situaci, kdy dříve zavedenému letounu bylo přiděleno vyšší pořadové číslo.

Z plovákové verze byla odvozena palubní průzkumná verze E4N2-C s kolovým záďovým podvozkem a záchytným hákem,^[1][3] na kterou navázala pozemní průzkumná verze E4N3 s kolovým podvozkem.^[1]

E4N2 byl nasazen na lodích císařského námořnictva, jako lehký průzkumný letoun, který mohl startovat přímo z mateřských plavidel za pomocí katapultu – vzhledem ke vzletové hmotnosti 1800 kg jej bylo možno katapultovat ze všech typů katapultů císařského námořnictva, kromě katapultu Kure šiki 2-gó 2-gata (instalovaný na přídi některých lehkých křižníků, dokázal zajistit bezpečný start do hmotnosti pouhých 1700 kg). E4N2 tak mohl operovat z bitevních lodí a křižníků, aniž by ho bylo nutno před použitím spustit na hladinu.^[4]

Podle Januszewski & Zalewski byly E4N2 nasazeny během prvního šanghajského incidentu v roce 1932.^[1]

• průzkumný hydroplán typu 90 číslo 2 model 1, E4N1 – dva prototypy s dvěma plováky a nezakrytovaným motorem, tovární označení Nakadžima NZ^[1][3]
• průzkumný hydroplán typu 90 číslo 2 model 2, E4N2 – sériová verze s jedním centrálním plovákem, tovární označení Nakadžima NJ. Podle Mikesh & Abe mělo být vyrobeno 85 kusů.^[3] Podle Januszewski & Zalewski mělo být vyrobeno 80 kusů.^[1]
• E4N2-C – palubní průzkumná verze s pevným kolovým podvozkem a záchytným hákem. Vyrobeno 5 kusů.^[1]
• E4N3 – pozemní průzkumná verze^[3]
• Nakadžima P-1 – jednomístná poštovní verze, devět kusů přestavěno z E4N2-C.^[3]
• Nakadžima Giju-11 – jeden ze dvou prototypů E4N1 vybavený kabinou a používaný jako civilní dopravní letoun^[3]

• Osádka: 2
• Délka: 8,87 m^[5][1]
• Rozpětí: 10,98 m^[1]
• Výška: 3,97 m^[5][1]
• Nosná plocha: 29,7 m²^[5][1]
• Hmotnost prázdného letounu: 1252 kg^[5][1]
• Vzletová hmotnost: 1800 kg^[5][1]
• Pohonná jednotka: 1× hvězdicový devítiválec Nakadžima Kotobuki 1^[1]
  • Maximální výkon motoru: 580 k (426,6 kW)^[5][1]
  • Výkon motoru ve výšce 1500 metrů: 460 hp (338,3 kW)^[5][1]

• Nejvyšší rychlost: 232^[1][5] nebo 269 km/h^[1]
• Cestovní rychlost: 148^[1][5] nebo 167 km/h^[1]
• Dostup: 5740 m^[1][5]
• Výstup do výšky 3000 m: 10 minut, 34 sekund^[1][5]
• Dolet: 880^[5] nebo 1118 km^[1]

• 1 × 7,7mm dopředu namířený pevný kulomet
• 1 × 7,7mm pohyblivý kulomet ovládaný střelcem
• 2× 30kg pumy^[1]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nakajima E4N na anglické Wikipedii.

• JANUSZEWSKI, Tadeusz; ZALEWSKI, Krzysztof. Japońskie samoloty marynarki 1912-1945. [s.l.]: Lampart, 1999. ISBN 8386776501. (polsky) 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nakadžima E4N na Wikimedia Commons
• Nakajima E4N [online]. aviastar.org [cit. 2011-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
• Nakajima E4N [online]. hikotai.net [cit. 2011-08-29]. Dostupné online. (anglicky) ^{[nedostupný zdroj]}