Ocasní plochy jsou konstrukce v zadní části letadla, která zajišťuje stabilitu během letu, podobně jako pera na šípu.^[1][2][3] Většina letadel má ocasní plochy obsahující vertikální a horizontální stabilizační povrchy, které stabilizují letovou dynamiku stáčení a náklonu (směrovou a podélnou stabilitu).

Navzdory účinným řídicím plochám bylo mnoho raných letadel, které postrádaly stabilizační ocasní plochy, prakticky nelétatelných. I tzv. „bezocasá letadla“ mají obvykle ocasní ploutev (většinou vertikální stabilizátor). Letadla těžší než vzduch bez jakéhokoli druhu ocasních ploch (samokřídla jako např. Northrop B-2) jsou vzácná a obecně používají speciálně tvarované profily, jejichž odtoková hrana poskytuje stabilitu v náklonu a křídla zahnutá dozadu, často s dihedrálním zajištěním potřebné stability při zatáčení. U některých letadel se šípovými křídly se může profil nebo úhel dopadu (nemělo by se plést s úhlem náběhu) směrem ke špičce radikálně měnit.

Existuje několik typů ocasních ploch.^[který?]

• Vodorovné ocasní plochy
• Svislá ocasní plocha
• Stabilizátor (letectví)
• Křídlo letadla
• Kachna (letectví)
• Samokřídlo

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.