|
Okoun říční
Okoun říční (Perca fluviatilis; Linné, 1758) je sladkovodní paprskoploutvá ryba z čeledi okounovitých (Percidae), V ČR má od roku 2017 dobu hájení. Lov je povolen od 16. 6. do 31. 12. V České republice byl tento druh velice hojně rozšířen. Popis  Tělo je poměrně vysoké. Na hřbetě se nacházejí dvě samostatné hřbetní ploutve. V první se nachází 23–17 tvrdých paprsků, ve druhé 1–2 tvrdé a 13–16 měkkých paprsků. Břišní, řitní a ocasní ploutve mají obvykle načervenalý nádech. Ústa jsou tzv. koncová. Šupiny jsou drobné, ostré a ktenoidní. Na bocích jsou výrazné tmavé příčné pruhy. Dorůstá do maximální délky okolo 50 cm (velmi výjimečně může dorůst až přes 60 cm a hmotností okolo 6 kg), tam kde se mu nedaří dobře třít nebo je na něj silný proud nebo velký tlak ostatních dravců a nedostatek přirozených úkrytů, obvykle tvoří zakrslé formy. Nejvyšší uváděná hmotnost činí 4,820 kg.[2] VýskytObývá stojaté i tekoucí vody. Je rozšířen prakticky v celém mírném pásu Evropy, vyskytuje se i v Asii. Tento okoun se aklimatizoval například i v Austrálii, Jižní Africe či na Novém Zélandu. PotravaOkoun patří mezi říční predátory. Tvoří hejna, v nichž napadá menší, či nemocné ryby, někdy taky stejného druhu. Jeho hlavní potravu tvoří živočišná složka zejména bezobratlí a rybí potěr. Sportovní rybáři loví tradičně okouny na dešťovky, moučné, či bílé červy. Velice oblíben je pak také lov na přívlač (tj. na woblery, třpytky, twistery, či gumové nástrahy)[3]. Jeho záběry bývají velice prudké. RozmnožováníTření probíhá od března do června, při teplotě vody okolo 8 °C. Samice klade jikry na vodní rostliny nebo jiné potopené předměty. Jikry jsou spojeny do větších provazcovitých útvarů. Okoun říční stejně jako jeho poddruh okoun žlutý má jikry spojené v dlouhých pásech, které se snadno zachytí na kamenech a spadaných větvích v mělkých a pomalu tekoucích vodách. Samci pohlavně dospívají v 1-2 letech, samice ve 2-4 letech. Plůdek okouna říčního se po vylíhnutí přesouvá z litorálu na volnou vodu, kde se živí zooplanktonem, přičemž byly zjištěny dvě strategie výskytu na volné vodě, a to epipelagický a batypelagický. Bylo provedeno několik výzkumů za účelem zjistit, zda jsou tyto strategie podmíněny na základě genetické odlišnosti populací, ale bylo zjištěno, že zde hrají roli hlavně faktory jako teplota vody, predace a konkurence.[1] OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||
