Mutual Aid: A Factor of Evolution, The Conquest of Bread, Fields, Factories, and Workshops, The Great French Revolution: 1789–1793, Memoirs of a Revolutionist, Russian Literature, Ideals and Realities a Ethics: Origin and Development
Narodil se v rodině starobylého knížecího rodu, měl staršího bratra Alexandra. Jeho bratranec Dmitrij byl později zavražděn revolucionářem Grigorijem Goldenbergem. V 15 letech nastoupil na studia v prestižní aristokratické vojenské akademii, do Pážecího sboru v Petrohradu, po jejichž dokončení se stal komorníkem cara Alexandra II. V roce 1868? získal důstojnickou hodnost a odešel sloužit k Amurskému kozáckému vojsku. Poté v roce 1862 odjel na pět let na Sibiř, kde se zabýval vědeckou a společenskou činností (účastnil se geografických expedicí). Určil směr, kterým se táhnou základní horské masivy Asie, tj. od jihozápadu na severovýchod.[9] Poté vystoupil s hypotézou, jejíž základem byla myšlenka o dávném zalednění celé Evropy.[9] Roku 1867 odjel do Petrohradu, kde nastoupil do zaměstnání na univerzitě, a o rok později byl zvolen členem Ruské geografické společnosti. Roku 1872 se po cestě do Švýcarska v Jurské federaci setkal s následovníky svého krajana Michaila Bakunina a přešel na pozice anarchismu, s Michailem Bakuninem se však nikdy nesetkal. Po návratu do Ruska se věnoval anarchistické propagandě, vstoupil do kroužku „čajkovců“, po jehož zničení byl zatčen a uvězněn v Petropavlovské pevnosti. V roce 1867 uskutečnil útěk z vězeňské nemocnice a prchl do zahraničí. Během 40 let v exilu se z něho stal jeden z nejvýznamnějších činitelů anarchistického hnutí – vystupoval na schůzích, účastnil se kongresů anarchistické Internacionály a veřejných akcí, psal propagační publikace a založil noviny. Vstoupil do První internacionály v roce 1872. Roku 1881 byl pro své aktivity vyhoštěn ze Švýcarska. Dva roky na to byl, ač nevinen [zdroj?!], odsouzen k pěti letům vězení, ale v roce 1886 byl pod tlakem veřejnosti předčasně propuštěn a odjel do Anglie. V následujících letech vyšla jeho nejznámější díla jak z oblasti vědy (především geografie) tak i anarchistické teorie. Od roku 1892 přispíval po deset let do anglického periodika Nineteenth Century do rubriky Recent Science, kterou před ním vedl Thomas Henry Huxley.[10] Po únorové revoluci1917 se vrátil do Ruska, avšak jeho působení na ruský lid bylo brzy omezeno bolševickou vládou – byl vystěhován z Moskvy do Dmitrova. Ve svých dopisech se ještě snažil varovat dělníky v Evropě před bolševickou diktaturou – ale marně. Záhy na to zemřel. Jeho pohřeb se stal s Leninovým povolením posledním hromadným shromážděním anarchistů v Rusku až do rozpadu Sovětského svazu.
Petr Kropotkin byl významným kritikem sociálního darwinismu. Kropotkin nepřijal názor, že biologie podněcuje boj o život a soutěž, a místo toho tvrdil, že úspěšné byly takové druhy, které využily kolektivní energii a byly schopné vzájemné pomoci neboli spolupráce.[11]
„
Jeden odvážný čin vykoná více práce nežli tisíce brožurek.
Mládeži, Chicago, Budoucnost, 1885, 40 stran, Epištoly revoluce č. 1/1885
Revoluční vlády, New York, časopis Volné listy, 1890
Zákon a autorita, New York, Skupina Bezvládí, 1893
Revoluční duch, New York, Skupina Bezvládí, 1894
Mravouka anarchie, překlad M. Hodek, New York, Dělnické listy, 1896
Slova revolucionáře : revoluční menšiny, překlad J. A. P., New York, Dělnické listy, 1897
Pařížská komuna, překlad J. Nekvasil, New York, Dělnické listy, 1898
Kollektivism a komunism, překlad Vilém Körber, Praha, nákladem redakce Omladiny (Viléma Körbera), 1899, 20 stran
Slova vzpůrcova. 1. díl, New York, Skupina Bezvládí, 1898
Slova vzpůrcova. 2. díl, New York, Skupina Bezvládí, 1899
Slova vzpůrcova. 3. díl, Pařížská komuna, New York, Skupina Bezvládí, 1900
Kommunismus a anarchie, New York, 1901
Velká revoluce, Praha, Nový kult, 1903
Paměti revolucionářovy, překlad Emanuel Volný, Praha, Samostatnost, 1906–1907
Anarchistická morálka, New York, Volné listy, 1907, 40 stran
Buřičovy řeči, překlad Petr Pohan, Praha, Čas. Komuna (Karel Vohryzek a Ladislav Knotek), 1907, 213 stran
Kollektivistické námezdnictví, výňatek z La conquête du pain, překlad V. Icha, Plzeň, Sdružení českých neodvislých socialistů, 1914
Anarchistická morálka : Komunism a anarchie : Velká revoluce, Praha, Fr. Borový, 1919, 137 stran
Mladým lidem : sto let čekání, překlad Junius, Praha, Fr. Borový : Průlom, 1920
Pole, továrny a dílny, překlad Vlasta Borek, Praha, Mladé proudy, 1920
Pospolitost, překlad z angl. A. A. Hoch, Praha, Družstvo Kniha, 1922
Moderní věda a anarchie, překlad V. Borek, Praha, B. Vrbenský a V. Borek, 1922
Herbert Spencer – jeho filosofie, překlad V. Borek, Praha, B. Vrbenský a V. Borek, 1923
Historická úloha státu, překlad V. Borek, Praha, B. Vrbenský a V. Borek, 1926(?)
Anarchistická morálka, Praha, Doutnák, 1992, bez ISBN, 28 stran
Anarchistická etika, česky (překlad Alan Černohous). Votobia, Olomouc 2000, ISBN80-7198-050-1, 128 stran. Obsahuje překlady děl:
Etické principy anarchismu (původní francouzská verze vyšla pod názvem Morále Anarchiste, noviny La Révolte, 1890, jinak vycházelo též pod názvy Etika anarchismu či Chléb a svoboda – např. Londýn 1907)
Spravedlnost a mravnost (v původní verzi přednáška z roku 1888 v posluchárně Ancotského bratrstva v Manchesteru, tištěná verze vyšla rusky 1920)
Morální volba L. N. Tolstého (původně série 8 přednášek v roce 1901 na Lowellsově institutu v anglickém Bostonu, knižně vyšlo v rámci Kropotkinovy knihy Ideály a realita v ruské literatuře)
O smyslu odplaty (vyňatá 9. kapitola z knihy O francouzských a ruských věznicích, Petrohrad 1906)
jiný český překlad Etických principů anarchismu: Anarchistická morálka, Kalendář revolucionářů na rok 1904, Anarchy Wiki
Odkazy
Reference
↑MARSHALL, Peter. Demanding the Impossible: A History of Anarchism. [s.l.]: PM Press, 2009. ISBN9781604862706. S. 177. (anglicky)
↑SCHARLAU, Winfried. Who is Alexander Grothendieck? Part 1: Anarchy. [s.l.]: Books on Demand, 2011. ISBN9783842340923. S. 30. (anglicky)
↑GRAUR, Mina. An Anarchist Rabbi: The Life and Teachings of Rudolf Rocker. New York: St. Martin's Press, 1997. ISBN978-0-312-17273-2. S. 22–36. (anglicky)
↑PEREZ, Louis G. Japan at War: An Encyclopedia. [s.l.]: ABC-CLIO ISBN9781598847420. Kapitola Kōtoku Shūsui (1871–1911), s. 190. (anglicky)
HUDEČEK, Theodor. Peter Kropotkin : Život a dielo. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo, 1970. 72 s. (slovensky)
PURCHASE, Graham (přeložil WOHLMUTH, Petr). Evoluce a revoluce. Úvod do života a myšlenek P. A. Kropotkina. Praha: Neklid, 2020. 256 stran. ISBN 978-80-907562-6-7.
