Program Saljut

Program Saljut
	Logo
Základní popis
Stát	Sovětský svaz
Cíl	vesmírná stanice
Historie
Trvání	1971 – 1986
První start	19. dubna 1971
Poslední start	13. března 1986
Úspěšné starty	71
Selhání	10
Součásti	Saljut 1; DOS-2; Kosmos 557; Saljut 4; Saljut 6; Saljut 7
Kosmodrom	Kosmodrom Bajkonur
Dopravní prostředky
Kosmická loď	Sojuz
Nosná raketa	Proton-K
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Saljut (rusky Салю́т; „pozdrav“) byl sovětský program kosmických stanic a také název jednotlivých stanic tohoto programu. Program Saljut později nahradil z něho vycházející program Mir.

Popis

Postupně vylepšovaná řada orbitálních stanic Saljut byla vypouštěna sovětskou nosnou raketou Proton-K, která určovala rozměry a hmotnost těchto stanic. Stanice byly o hmotnosti cca 18 900 kg, délce 15,5 metru a průměru 4,15 metru. Objem obyvatelných částí byl téměř 100 m³. Jednotlivé varianty byly postupně vylepšovány.

Saljut 3 a Saljut 5 měly návratové pouzdro, které dopravilo vzorky výzkumů na Zemi. Stanice Saljut 6 a Saljut 7 byly vybaveny dvěma spojovacími uzly, které umožňovaly, aby stanice hostila dvě transportní lodě Sojuz nebo byla zásobována nákladními loděmi Progress.^[1]

Stanice se účastnily vojenského programu Almaz, při kterém se mapoval povrch Země. Toto využití však v tehdejší době sovětské autority nepotvrdily.

Seznam orbitálních stanic Saljut

Program se skládal z civilních stanic DOS (Durable Orbital Station) a vojenských stanic OPS (Orbital Piloted Station). V tabulce níže jsou uvedeny všechny použité moduly v rámci tohoto projektu, včetně těch, které selhaly nebo byly ztraceny. Pro porovnání jsou uvedeny i moduly Mir a Zvezda, které sice nejsou součástí projektu Saljut, nicméně navazují něj.

Název stanice	Označení modulu	Start	Zánik	Počet dní na orbitě	Z toho s posádkou	Celkový počet členů posádky	Návštěvy pilotovaných lodí	Návštěvy nepilotovaných lodí	Hmotnost kg
Saljut 1	DOS-1	19. duben 1971	11. říjen 1971	175	24	3	2	0	18 412
-^{[pozn. 1]}	DOS-2	29. července 1972	29. července 1972	0	0	0	0	0	18 500
Saljut 2^{[pozn. 2]}	OPS-1	3. duben 1973	28. květen 1973	54	0	0	0	0	18 500
Kosmos 557^{[pozn. 3]}	DOS-3	11. května 1973	22. května 1973	11	0	0	0	0	19 400
Saljut 3	OPS-2	24. červen 1974	25. leden 1975	213	15	2	1	0	18 500
Saljut 4	DOS-4	26. prosinec 1974	3. únor 1977	770	92	4	2	1	18 500
Saljut 5	OPS-3	22. červen 1976	8. srpen 1977	412	67	4	2	0	19 000
Saljut 6	DOS-5	29. září 1977	29. červenec 1982	1764	683	33	16	14	19 000
Saljut 7	DOS-6	19. duben 1982	8. únor 1991	3216	816	26	12	15	19 000
Mir (hlavní modul)	DOS-7	19. února 1986	23. března 2001	5511	4592	104	39	64	20 400
ISS (modul Zvezda)	DOS-8	12. července 2000	leden 2031 (plánováno)^[2]	8969	8838	215	7	35	19 051

Odkazy

Poznámky

↑ Při startu došlo k selhání druhého stupně nosné rakety Proton-K, které zabránilo stanici v dosažení oběžné dráhy, ta se tak zřítila do Tichého oceánu.
↑ Před startem první posádky došlo k náhlému poklesu tlaku ve stanici, popraskaly stěny, přestaly fungovat orientační systémy lodi, došlo k její rotaci a přehřívání. Po vstupu do atmosféry shořela 55 dní po startu.
↑ Kvůli chybám v systému řízení letu stanice během tří dní spotřebovala všechno palivo a stala se neovladatelnou, o týden později shořela v atmosféře.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Salyut programme na anglické Wikipedii.

↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 292.
↑ KARLÍK, Tomáš. NASA oznámila, že se ISS v lednu 2031 zřítí do oceánu. Rusku se to nelíbí. ČT24 [online]. Česká televize, 2022-02-03 [cit. 2024-05-19]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Program Saljut na Wikimedia Commons
Popis stanic Saljut na stránkách Kosmo.cz

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[2] Při startu došlo k selhání druhého stupně nosné rakety Proton-K, které zabránilo stanici v dosažení oběžné dráhy, ta se tak zřítila do Tichého oceánu.

[3] Před startem první posádky došlo k náhlému poklesu tlaku ve stanici, popraskaly stěny, přestaly fungovat orientační systémy lodi, došlo k její rotaci a přehřívání. Po vstupu do atmosféry shořela 55 dní po startu.

[4] Kvůli chybám v systému řízení letu stanice během tří dní spotřebovala všechno palivo a stala se neovladatelnou, o týden později shořela v atmosféře.

[Encyklopedie-1] VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 292.

[5] KARLÍK, Tomáš. NASA oznámila, že se ISS v lednu 2031 zřítí do oceánu. Rusku se to nelíbí. ČT24 [online]. Česká televize, 2022-02-03 [cit. 2024-05-19]. Dostupné online.

[1]

[pozn. 1]

[pozn. 2]

[pozn. 3]

[2]