Richard Halliburton se narodil v městečku Bronswille. Otec byl stavební inženýr a podnikatel s nemovitostmi, matka učitelka hudby. Měl mladšího bratra Wesleyho, který však zemřel se čtrnácti letech. Rodina se přestěhovala do Memphisu, kde Richard prožil dětství. V patnácti letech musel ze zdravotních důvodů na několik měsíců přerušit školu, když mu byla zjištěna tachykardie. Po pobytu v sanatoriu nastoupil na střední školu v Lawrencevillu. Získal tam několik celoživotních přátel, byl šéfredaktorem školního časopisu.[3]
Po maturitě se zapsal na univerzitu v Princetonu a v létě 1918 se zúčastnil výcvikového tábora pro studenty, kteří chtěli vstoupit do armády a bojovat v Evropě. Halliburton se přihlásil k námořnictvu, ale než prošel výcvikem, válka skončila. Vrátil se na školu, ale už o prázdninách v roce 1919 se nechal najmout na loď a vypravil se na svou první zámořskou cestu. Po několika týdnech v Anglii se dostal do Francie, navštívil Paříž i místa válečných bojů. Většinou cestoval pěšky, učil se francouzsky. Začátkem roku 1920 se vrátil domů, aby pokračoval ve studiu, jak slíbil rodičům, kteří ho finančně podporovali. Jeho cílem bylo cestovat a živit se psaním a přednáškami. Už během studií se aktivně podílel na vydávání školního časopisu, časopis Field and Stream otiskl jeho první článek a zaplatil mu slušný honorář. S otcem podnikal o letních prázdninách výlety do divočiny. V červnu 1921 složil bakalářské zkoušky a vydal se vstříc dobrodružnému životu.[4][5]
Cestovatel a dobrodruh
Nechal se najmout jako námořník na dobytčí loď plující do Evropy a od té doby se až do svého zmizení v roce 1939 prakticky neustále toulal po celém světě, až se nakonec zcela ztratil beze stop. Cestoval po nejméně přístupných koutech světa a zkoušel po významných historických osobnostech opakovat jejich činy (absolvoval například maratónský běh, přeplaval Dardanely a Panamský průplav, přešel na slonu Alpy jako Hannibal, putoval po stopách Alexandra Velikého, Hernána Cortése nebo Odyssea).[5] Všechny své prožitky popsal ve svých velmi úspěšných cestopisech a dnes je považován za klasika amerického cestopisného žánru. Jeho příběhy jsou napsány s hlubokým smyslem pro krásu a poezii a s notnou dávkou humoru. Z honorářů za články pro časopisy a knihy financoval své další cesty. V Americe byly velmi populární přednášky pro širokou veřejnost, na kterých vyprávěl o svých dobrodružných výpravách.[4]
Poslední cesta
Halliburton se nikdy neoženil, měl mnoho přátel mezi muži. Pravidelně udržoval korespondenci se svými rodiči. Koncem třicátých let své cestování omezil. Usadil se v Kalifornii, chtěl se více věnovat psaní. Nechal si postavit moderní dům (Hangover House) nad útesem v Laguna Beach. [6] V roce 1938 přistoupil na návrh pořadatelů chystané mezinárodní výstavy v San Franciscu, že se vydá na čínské džunce z Hongkongu napříč Tichým oceánem a v okamžiku zahájení výstavy přistane v Kalifornii. Po složitých přípravách se 5. března 1939 vydal s čínskou posádkou na cestu dlouhou čtrnáct tisíc kilometrů. Poslední radiotelegrafická zpráva od něj byl zachycena 24. března 1939. [5]Loď ani jeho tělo nebyly nikdy nalezeny. V říjnu 1939 byl oficiálně prohlášen za mrtvého. [7]
Halliburton má náhrobní kámen na hřbitově Forest Hills v Memphisu při rodinné hrobce (hrob je ovšem prázdný). Jeho památku připomíná Memorial Tower v kampusu Rhodes College v Memphisu, postavená v roce 1962. Peníze na stavbu této zvonice věnoval Halliburtonův otec.
Nádherné dobrodružství, Orbis, Praha 1966, přeložili Jiří Pober a Slávka Poberová, přepracované vydání, znovu 1971 a Ivo Železný, Praha 1995 (zkráceno).
Létající koberec, Orbis, Praha 1968, přeložili Jiří Pober a Slávka Poberová, přepracované vydání, znovu 1971.
Za novými světy, Orbis, Praha 1970, přeložili Jiří Pober a Slávka Poberová, přepracované vydání, znovu 1971.
Královskou cestou za romantikou, Orbis, Praha 1971, přeložili Jiří Pober a Slávka Poberová, znovu 1972.
Sedmimílové boty, Orbis, Praha 1973, přeložila Jaroslava Votěchová a Slávka Poberová, znovu Olympia, Praha 2010.
↑Slovník spisovatelů Spojených států amerických, Odeon, Praha 1979, str. 287-288
↑BORTLOVÁ-VONDRÁKOVÁ, Hana; OPATRNÝ, Josef. Halliburton. Po stopách dobrodruha (Z dopisů rodičům a přátelům 1912-1939). Praha: REGIA s.r.o., 2019. ISBN978-80-87866-42-9. S. 173. Dále jen Halliburton.
↑ abcSIMÁČKOVÁ, Milana. Přemožitelé času sv. 11. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Richard Halliburton, s. 21–25.