|
Rudý srpen
Rudý srpen (čínsky v českém přepisu Chung Pa-jüe, pchin-jinem Hóng Bāyuè, znaky zjednodušené 红八月, tradiční 紅八月) je označení období násilí a masakrů v Pekingu v srpnu 1966 během čínské kulturní revoluce.[1][2][3] Podle oficiálních statistik zveřejněných v roce 1980 zabily Rudé gardy v Pekingu během Rudého srpna 1 772 lidí.[1][4] Avšak podle oficiálních statistik zveřejněných v roce 1985 byl počet obětí Rudého srpna až 10 275.[5] Historie16. května 1966 započal Mao Ce-tung kulturní revoluci v kontinentální Číně.[6] 5. srpna byla Pien Čung-jün (卞仲耘), zástupkyně ředitele Experimentální střední školy připojené k Pekingské pedagogické univerzitě, ubita skupinou Rudých gard – tvořenou převážně jejími studenty – a stala se tak prvním vzdělávacím pracovníkem zavražděným Rudými gardami.[1][7][6][8] Pekingský masakr 18. srpna se Mao Ce-tung setkal se Sung Pin-pin (宋彬彬), vůdkyní Rudých gard, u Brány Nebeského klidu.[7][9] Po tomto setkání byla morálka Rudých gard výrazně posílena, což započalo Pekingský masakr.[1][9] Zejména 25. srpna 1966 začaly tisíce Rudých gard týdenní masakr v Čchung-wenu.[9] Během toho vedly Rudé gardy celostátní kampaň ke zničení čtyř přežitků.[1][9] Jen v Pekingu bylo zničeno 4 922 památek, spáleno 2,3 milionu knih a 3,3 milionu obrazů, uměleckých předmětů a kusů nábytku.[4]  22. srpna 1966 Mao schválil dokument Ministerstva veřejné bezpečnosti, který zakazoval používání policejní síly – bez výjimky – k zásahu nebo omezování pohybu studentů.[4][10] Následujícího dne přednesl Mao projev na pracovní konferenci Ústředního výboru KSČ, kde veřejně podpořil studentské hnutí a postavil se proti jakémukoli zásahu do „kulturní revoluce studentů“. K studentům se přimluvil i Sie Fu-č’, ministr veřejné bezpečnosti.[11] Zásah vlády Ke konci srpna 1966 se situace vymkla kontrole, což donutilo Ústřední výbor KSČ a čínskou vládu k mnoha intervencím, které postupně ukončily masakry Rudých gard.[12] Počet mrtvých Metody zabíjeníMezi smrtící metody Rudé gardy patřilo bití, bičování, škrcení, udupání, polévání vařící vodou, stětí hlavy atd.[7][9] Kojenci a malé děti byly často udupány nebo rozčtvrceny.[9] Počet mrtvýchPodle oficiálních statistik zveřejněných v roce 1980 zemřelo v Pekingu během srpna až září 1966 celkem 1 772 lidí, přičemž 33 695 domů bylo vypleněno a 85 196 rodin násilně vystěhováno z Pekingu.[1][4][13] Během Ta-singského masakru zemřelo 325 osob, přičemž nejstarší oběti bylo 80 let, nejmladší oběti bylo pouhých 38 dní a celkem 22 rodin bylo vyhlazeno.[1][9][14][15] Podle oficiálních statistik zveřejněných v roce 1985 byl počet obětí Rudého srpna až 10 275; 92 000 domů bylo vypleněno a 125 000 rodin vyhoštěno z Pekingu.[5][16] Následky a vliv Rudý srpen se považuje za počátek Rudého teroru Kulturní revoluce Číny. Hnutí Rudých gard se rozmohlo v mnoha dalších městech včetně Šanghaje, Kantonu, Nankingu a Sia-menu, kde byli politici, intelektuálové, učitelé a členové Pěti černých kategorií stíháni a vražděni Rudými gardami.[1][17][18] V Pekingu členové Rudých gard v jedné ze středních škol zřídili soukromé vězení v kampusu školy, kde na zeď krví svých obětí psali hesla „Ať žije rudý teror!“.[17][19] V Šanghaji Rudé gardy vyplenily 84 222 domů „buržoazních“ rodin. Do Šanghaje také putovaly Rudé Gardy z Pekingu, aby se zúčastnily místních studentských hnutí. 15. září 1966 se 11 studentů z Pekingské univerzity zahraničních studií připojili k Šanghajským studentům ve skandování „Ať žije rudý teror!“ a pronásledování 31 učitelů.[6] Datum 18. srpna 1966 bylo mnohokrát přirovnáno ke Křišťálová noc, která byla předehrou holokaustu.[20][18] Rudý srpen byl spolu s masakry, které ho následovaly během čínské Kulturní revoluce, také přirovnáván k Nankingskému masakru, který provedla japonská armáda během druhé čínsko-japonské války.[21][22] OdkazyReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku Red August na anglické Wikipedii.
Související článkyInformation related to Rudý srpen |
||||||||||||||||||||
