Samarij Michajlovič Gurarij

Samarij Michajlovič Gurarij
Narození	1. listopadu 1916 Kremenčuk
Úmrtí	7. prosince 1998 (ve věku 82 let) New York
Místo pohřbení	Vostrjakovský hřbitov
Povolání	fotograf
Ocenění	Řád rudého praporu Zasloužilý pracovník kultury RSFSR Řád rudé hvězdy Řád čestného odznaku Řád Vlastenecké války 2. třídy medaile Za vítězství nad Německem
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Samarij Michajlovič (Michoel-Lejbovič) Gurarij (1. listopadu 1916, Kremenčuk – 7. prosince 1998, New York) byl sovětský fotograf a zasloužilý pracovník kultury RSFSR. Pracoval také pro zpravodajskou agenturu RIA Novosti.

Narodil se 1. listopadu 1916 v Kremenčugu (nyní Poltava, Ukrajina) v rodině Michoela-Leiba Gurariho (1881–1925)^[1]. Od roku 1921 žil v Moskvě. Na počátku třicátých let studoval fotografii v ilustračním oddělení novin Izvestija.^[2] Od roku 1934 byl profesionálním fotoreportérem. Člen KSSS od roku 1942. Během Velké vlastenecké války byl frontovým fotoreportérem pro magazín Izvestija. Fotografoval na mnoha frontách a měl také příležitost dokumentovat takové historické události, jako je Přehlídka na Rudém náměstí 7. listopadu 1941, Jaltskou a Postupimskou konferenci, či vítěznou přehlídku v Moskvě 24. června 1945. Od roku 1946 pracoval pro nakladatelství a pro odborové časopisy a od roku 1956 pracoval pro noviny Trud.^[2] Portrétoval Jurije Gagarina, vůdce sovětského státu atd.

Zemřel 7. prosince 1998 v New Yorku, kde žil v posledních letech. Byl pohřben v Moskvě na Vostrjakovském hřbitově.^[3]

Pracoval pro ruskou informační agenturu RIA Novosti, což byla státní^[4] zpravodajská agentura pro mezinárodní informace se sídlem v Moskvě. Historie agentury sahá do 24. června 1941, kdy dva dny po napadení Sovětského Svazu byla založena Sovětská informační kancelář (Советское Информационное Бюро; Совинформбюро). Byla založena usnesením vlády Sovětského svazu a ÚV KSSS. Jejím hlavním úkolem bylo přinášet informace o zahraničních vojenských událostech a o událostech v domácím životě. V jisté době byl vydáván bulletin v papírové podobě a vysílán v rádiu (od 14. října 1941 do 3. března 1942). Hlavním úkolem bylo sestavovat zprávy o situaci na frontové válečné linii, situaci na domácí frontě a v partyzánském hnutí.^[5] Dne 9. prosince 2013 podepsal ruský prezident Vladimir Putin dekret o zrušení této agentury a rozhlasové stanice Hlas Ruska a jejich sloučení do nově vzniklé agentury Rusko dnes (Rossija segodňa).^[6]

• Zasloužilý pracovník kultury RSFSR^[2]
• Řád Rudé Hvězdy (19. února 1943)^[2]
• Řád vlastenecké války, II. Stupeň (6. dubna 1985)
• Řád Odznak cti^[2]

• 
  „Sovětská letadla létají nad nepřátelskými pozicemi nacistů poblíž Moskvy.“ Rusko, 1. prosince 1941
• 
  „Rozbité německé tanky poblíž Moskvy.“ Rusko, 10. prosince 1941
• 
  „Fašista se vzdává.“ Němec vychází z lesa s rukama vzhůru. Rusko, Solněčnogorsk, Moskevská oblast, prosinec 1941

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Гурарий, Самарий Михайлович na ruské Wikipedii.

• Moskevská encyklopedie. Svazek 1: Tváře Moskvy. Kniha 1: A-Z. – M.: Izdatelskij centr «Moskvověděnie», 2007

• Fotografie v Rusku

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Samarij Michajlovič Gurarij na Wikimedia Commons
• Životopis Samarije Gurarije