|
Sikulové (Transylvánie)
 Sikulové, též Sekulové, Sékelové, Székelyové (německy Szekler, maďarsky székelyek) je označení Maďarů, žijících ve východní Transylvánii, též známé jako Sikulsko (Székelyföld).[1][2] EtymologieVe jméně Székelů se odráží maďarské slovo szék (sídlo, stolička); varianty székel (židle), székes (křeslo), széklet (stolec). Slovo je však staroturkického původu (osmanské seki, tatarské szeke, kazašské szeki); i zde znamená stoličku či podložku k sezení.[3] V núristánských jazycích: sagās (syn); sagās ta (jeho synovi)[4] – srov. Segesta. PůvodPůvod Sikulů není zcela jednoznačný. Podle názoru některých se jedná o zmaďarizovaný turkický národ, jehož jméno v překladu snad znamená „příhraniční stráže“, nicméně dle názoru jiných mohou být Sikulové potomky Avarů, kteří v 9. století, v době příchodu Maďarů do Karpatské kotliny v této oblasti stále přežívali a jejichž říši Maďaři s konečnou platností rozvrátili.[zdroj?] Mužská linie bukovinských Sikulů ukazuje na etnickou podobnost s lidmi z jižní Evropy.[5] V roce 1990 maďarský genetik Endre Czeizel Sikuly otestoval a zjistil, že jsou velmi úzce příbuzní Íráncům. Poznamenal také, že naopak nenašel příbuznost s Turky. HistorieMaďaři a sedmihradští Sasové představovali důležitou obrannou linii Uherska před Osmanskou říší. Krátce po první světové válce se Sikulsko připojilo k Rumunsku na základě Trianonské smlouvy, čímž začal letitý proces asimilace Sikulů do rumunského etnika.[6][7] Snahy o dosažení autonomní vlády v maďarsky mluvících regionech Rumunska sice doposud existují,[5] nicméně rumunský prezident Traian Băsescu v roce 2009 prohlásil, že „Sikulsko nikdy nebude mít územní autonomii“.[8] Etnický původ Sikulů je možná odlišný od původu ostatních Maďarů, přestože mluví stejným jazykem; označovat Sikuly za samostatnou etnickou skupinu je nicméně diskutabilní. Z více než 665 000 Maďarů žijících v Rumunsku se v rumunském sčítání lidu přihlásilo k Sikulům pouze 532 lidí.[9] Celkový počet etnických Maďarů v Rumunsku dosahuje počtu 1 434 377.[10] Známé osobnosti
OdkazyReference
Literatura
Související článkyExterní odkazy
|
||||||||||||||||||||||||
