|
Szigetvár
Szigetvár (chorvatsky Siget, turecky Zigetvar, srbsky Sigetvar) je město v Maďarsku v župě Baranya, žije zde přibližně 9 500[1] obyvatel. PolohaMěsto leží v jižní části Zadunají, na západním okraji župy Baranya, na jižních svazích Zselického pohoří, na rovině asi 8 km od prvních vrchů. Město je rozděleno na dvě části potokem Almás-patak, který se před svou regulací často rozvodňoval, a proto je v místě spoustu bažin. 30 km od města leží hranice s Chorvatskem. Szigetvár je vzdálen 35 km od Pécsi (Pětikostelí) a 40 km od Kaposváru. NázevNázev města je maďarského původu a odkazuje na hrad (vár) na ostrově (sziget). Odtud byl přijat do dalších jazyků, včetně slovanských. Občas se ve starší češtině objevuje název Sihoť, podle poslovenštěného názvu pro ostrov. V historických zdrojích se v němčině objevuje také kalkem jako Inselburg. HistorieStálé osídlení zde existovalo již v dávnověku. Vykopávky odhalily sekery, závaží a další objekty z období neolitu a doby bronzové. Žili zde Keltové, potom Římané a nakonec před příchodem Maďarů do Karpatské kotliny také Avaři. V roce 1391 je poprvé zmiňován rod Zygethů, který si zbudoval sídlo na ostrově podobném pásu země, který obklopoval rozbahněné okolí potoka Almás. Později zde vznikl hrad s věží s kruhovým půdorysem. Součástí hradu byla také i obytná třípatrová věž. Město s tržním právem vzniklo nejspíše v druhé polovině 15. století na dalším ostrově uvedeného potoka. Roku 1556[2] se zde odehrála legendární bitva, ve které Mikuláš Zrinský se svými vojáky vyrazili branou hradu do posledního boje proti padesátinásobné přesile Turků. Mikuláši Zrinskému tu byla vztyčena jezdecká socha a bitvu připomíná muzeum v Andrássyho paláci. V roce 1994 byl v místě bitvy otevřen pamětní park maďarsko-tureckého přátelství,[3] který má událost připomínat. Původní pevnost byla Turky během dlouhé okupace srovnána se zemí. Když v roce 1689 bylo město osvobozeno (během tzv. velké turecké války), již zde nestál. Po roce 1960 byl částečně obnoven. Dochovala se mešita v centrální části areálu. Hrad měl původně čtyři bašty v rozích. Kvůli strategickému významu sídla zde nicméně byla přítomno i habsburské vojsko ještě minimálně sto let po odchodu Turků. Díky železniční trati Pécs-Barcs, která byla uvedena do provozu v květnu 1868, získal Szigetvár napojení na uherskou železniční síť a tím se mu otevřela cesta pro další rozvoj, především průmyslu a ekonomiky. V roce 1891 zde žilo 5078 obyvatel. Roku 1902 města dosáhla druhá trať, a to z Kaposváru. První velký závod, parní mlýn s názvem Fehér, zahájil provoz v roce 1881 a o několik let později, v roce 1884, zahájila výrobu obuvnická továrna. I společnost se posouvala směrem k moderní podobě: v 80. a 90. letech 19. století byl založen např. Sbor dobrovolných hasičů Szigetvár, Muzejní spolek Mikuláše Zrínského, Kruh přátelství Szigetvárského hradu, dále škola (chlapecká a dívčí) a nemocnice. Město tvořila víceméně pevnost, zástavba okolo hlavní silnice (dnes Széchenyiho ulice) a původně malá vyvýšená oblast čtvercového půdorysu před pevností s několika kostely. V důsledku výsledků první světové války sice nebyl Szigetvár oddělen od Maďarska novými hranicemi, nicméně dostal se pod srbskou okupaci jako součást republiky Baranya-Baja. Později bylo vráceno pod maďarskou kontrolu. Roku 1937 byla zprovozněna místní konzervárna. Do druhé světové války se zástavba města rozšířila na západním okraji mimo hlavní silnici. Město patřilo k župě Somogy až do správní reformy v roce 1950, kdy byla část župy Szigetvár připojena k župě Baranya. V roce 1966 získal Szigetvár městská práva. Později byla hlavní silnice přeložena směrem k nádraží a pryč z centra města, čímž došlo k dopravnímu zklidnění. V roce 2011 maďarský parlament udělil Szigetváru titul "Nejhrdinštější město" (Civitas invicta) za nezdolnou odvahu obránců Szigetváru, jejich příkladnou lásku k vlasti a ochotu k obětem. V roce 2016 zde byl objeven údajný hrob sultána Sulejmana I.[4] Bylo zde nicméně pohřbeno jen jeho srdce.[5] Roku 2021 získal Szigetvár titul Nejstatečnější město.[6] Obyvatelstvo  V roce 2007 měl Szigetvár 11 103 obyvatel, z nichž se 93,3 % deklarovalo jako Maďaři, 2 % jako Romové, 0,7 % jako Chorvati, 0,7 % jako Němci a 6,6 % uvedlo jinou národnostní příslušnost nebo neodpovědělo. Celkem 62 % se hlásí k Římskokatolické církvi a cca 12 % ke kalvinismu. Počet obyvatel města dlouhodobě klesá, mimo jiné i vlivem vnitrostátní migrace.[4] Chorvatská národnostní menšina má vlastní samosprávnou organizaci ve městě. Kulturní instituceMezi kulturní instituce v Szigetváru patří např. kulturní centrum, které vzniklo podle projektu maďarského architekta Imreho Makovcze. PamětihodnostiNejvýznamnější pamětihodností je vodní hrad. Pevnost na tomto strategickém místě vybudovali již Keltové a Římané. Hrad, který tu dnes stojí, byl vybudován na umělém ostrově. Dnes se z původní stavby nicméně dochovaly jen části. Ze severní a severozápadní strany původní hrad obklopuje rozsáhlý park. Pevnost byla v roce 2023 zrekonstruována.[7][8] Dále zde stojí barokní kostel sv. Roka, který vznikl přestavbou Ali Pašovy mešity v roce 1788. Rukopis islámské architektury je v presbytáři přítomen. Stavba je navíc orientována odlišně od okolní zástavby, neboť původní mešita byla směřována směrem k mekkce. Dochoval se rovněž i zájezdní hostinec (han, karavanseráj), který je provozován při místním muzeu. Je známý též jen jako turecký dům (maďarsky Török ház). Památkově chráněná je dále i místní radnice postavená v historizujícím stylu. Ve stylu uherské secese vznikla také střední škola Mikuláše Zrinského. V Szigetváru se také nachází léčebné lázeňské zařízení.[9] Historie využívání místních pramenů termální vody sahá až do roku 1966, kdy byl odhalen zdroj vody v hloubce 800 m a o teplotě 62 °C. Pramen obsahuje sůl, uhlovodíky a flour, slouží k léčení revmatických chorob. Turistika a rekreacePrameny s horkou slanou a jodovou vodou, jejíž teplota dosahuje 63 °C, napájí termální lázně, které mají přinášet úlevu od revmatických chorob. Od roku 1833 se každý rok odehrává v Szigetváru festival, který připomíná události dávné bitvy a obléhání pevnosti. Ve městě byla natočena značná část seriálu maďarské televize s názvem Kisváros (městečko). DopravaMěstem prochází železniční trať z Pécsi do města Barcs na chorvatsko-maďarské hranici. Město má jedno železniční nádraží, které je umístěno jižně od středu města, při autobusové stanici. Ve stejném směru potom vede i silnice celostátního významu č. 6. Původně vedla do Szigetváru i železniční trať z Kaposváru, ale ta byla v roce 1976 uzavřena pro osobní dopravu. Výhledově má města dosáhnout rovněž i dálnice M60, která bude pokračovat dále k řece Drávě a do Chorvatska.[10] Partnerská městaOdkazyReference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Siget (Sigetska mikroregija, Mađarska) na chorvatské Wikipedii a Szigetvár na polské Wikipedii. Literatura
Externí odkazy
Information related to Szigetvár |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
