Taj Čen
Narození	19. ledna 1724 Siou-ning
Úmrtí	1. července 1777 (ve věku 53 let) Peking
Povolání	filozof a matematik
Nábož. vyznání	konfucianismus
Funkce	šu-ťi-š’
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taj Čen (čínsky pchin-jinem Dài Zhèn, znaky 戴震, 1723–1777) byl čínský filozof. Napsal asi 50 děl, v nichž se zabýval především matematikou, filologií, geografií a konfuciánskou filozofií. Od roku 1773 pracoval v císařské knihovně.^[1]

Podle Taje svět neustále vzniká a vyvíjí se. Pohyb vysvětloval vzájemným působením protikladných sil: jang a jin, které působí věčně, jsou nezničitelné a neoddělitelné od přírody. Všechny jevy a věci jsou podle něj podřízené přirozené nezbytnosti. Základem poznání jsou pocity. Vrozených poznatků není. Obecné závěry třeba ověřovat pokusem. Osvobození lidí závisí na rozvoji osvěty a mravního sebezdokonalování osobnosti, učil Taj Čen.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Taj Čen na slovenské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Taj Čen na Wikimedia Commons