Transevropská dopravní síť

Transevropská dopravní síť (anglicky Trans-European Transport Networks, zkratka TEN-T) je síť silničních a železničních koridorů, mezinárodních letišť a vodních cest v Evropské unii. Základním důvodem jejího zřízení bylo zlepšení dopravní infrastruktury v mezinárodní sféře. Byla schválena Evropským parlamentem v roce 1993. Paralelně s tímto systémem vznikl systém panevropských koridorů mezi Evropskou unií a státy střední a východní Evropy. Existují návrhy na sloučení těchto dvou systémů.

Síť TEN-T zahrnuje:

• 75 200 km silnic
• 78 000 km železničních tratí
• 330 letišť
• 270 námořních přístavů
• 210 vnitrozemských přístavů

V roce 1994 bylo zařazeno 14 nových projektů. V roce 2004 byl jejich počet zvýšen na 30. Jejich realizace měla být dokončena do roku 2020, aktuálně se dělí na jádro (do roku 2030) a ostatní závaznou síť (do roku 2050).^[1]

V červenci 2022 Evropská komise a Evropská investiční banka zahájili práce na předběžné studii proveditelnosti napojení Ukrajiny a Moldávie na síť TEN-T v rámci poválečné obnovy. Železniční tratě by měly mít standardní evropský rozchod.^[2]

• Panevropské koridory

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Transevropská dopravní síť na Wikimedia Commons
• TEN-T síť (2004) na serveru Evropské Komise (anglicky)
• Rozhodnutí EP a Rady č. 1692/96/ES o hlavních směrech Společenství pro rozvoj TEN-T Archivováno 8. 11. 2012 na Wayback Machine. ze dne 23. července 1996

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.