|
Turmalín
Turmalíny jsou skupina klencových minerálů, cyklické silikáty s komplikovaným chemickým vzorcem obecného tvaru AD3G6(BO3)3[T6O18]Y3Z, kde:
Název pochází ze sinhálského slova tura-malí- „kámen, který je znečišťován částečkami popela“, kterým se označovaly krystaly dovážené do Evropy z Cejlonu. PůvodMagmatický, metamorfní, hydrotermální a v žilách alpského typu. Vzniká za velkého rozpětí tlaků a teplot, a to jak ve svrchním plášti Země (70–80 km), tak i v hloubce pouze několika kilometrů.[1] Je hlavním nositelem boru v zemské kůře. Lze jej i poměrně snadno připravit v laboratorních podmínkách v mikrokrystalické podobě. MorfologieKrystaly jsou prizmatické, jehličkovité, vždy podélně rýhované. Dále tvoří zrnité, kompaktní, stébelnaté až vláknité agregáty, uspořádané nepravidelně nebo paprsčitě (turmalínová slunce). Vlastnosti Až na barvu a průhlednost má celá skupina turmalínů shodné vlastnosti.
Minerály skupiny turmalínu GIA rozlišuje pět základních skupin podle obsahu stopových prvků:[2]
Podobné minerályamfibol, aktinolit, riebeckit, ilvait, beryl, andalusit Paragenezeapatit, ortoklas, křemen, beryl, topaz VyužitíPoužívá se v elektrotechnice, barevné odrůdy jako drahokamy. Pro klenotnické účely slouží hlavně elbaity, dravity, liddicoatity a některé barevné turmalíny, u kterých není ještě zřejmé jejich zařazení. Bezbarvé se dříve používaly také v optice – brousily se z nich čočky. Turmalín je jedním z možných materiálů, které se používají v žehličkách na vlasy. Turmalíny se používají v léčitelství v Indii jako tlumiče bolestí, léčivé vody a ochranné talismany[zdroj?]. Dnes se turmalín někdy přidává jako prostředek pro snížení bolestivých stavů do krčních a bederních pásů při rehabilitacích. V tradičním hinduismu věří, že turmalín pomáhá najít rovnováhu mezi energiemi těla. V závislosti na barvě rovněž údajně ovlivňuje různé čakry. Jako broušené se nejvíce cení paraiba turmalíny, indigolit a rubelit. Turmalíny jsou vícebarevné (melouny, mouřenínské hlavičky, řezy madagaskarských liddicoatitů). Pokrývají úplnou škálu barev. Proslulé naleziště Dobrá Voda u Velkého Meziříčí poskytlo nový druh elbaitu, rossmanit. Povondrait byl pojmenován po profesoru Povondrovi, znalci turmalínů. Turmalín je název z indického turamalí, „pokrytý prachem“. Turmalín je piezoelektrický a přitahuje tak částečky prachu a popela. Indové znali turmalíny z Hindukúše a Srílanky. Jedná se o nejsložitější silikát v přírodě. Japonští mistři zen-buddhismu ho pokládali za nepohyblivou živou bytost. Bráhmanismus ztotožňoval turmalín s šivalinga, sloupem absolutní záře Šivy, krále jogínů. Jak věhlasní mineralogové (Povondra, Hyrschl,…), i badatelé v historii a legendách o drahokamech (R. Nový, J. Bauer), věnovali a věnují turmalínu patřičnou pozornost. Pozoruhodná je jakási nadkvantově kybernetická teorie vycházející z Véd Roberta A. Nového o drahokamech jako databankách informačního pole nebo substance ákáši[zdroj?]. Turmalíny mají senzitivní osobě v meditaci nebo snění poskytovat poznatky o kosmologii a vícerozměrném pulsním čase (kálaspandana).[3] V devadesátých letech různí myslitelé a umělci rozšířili indické znalosti o turmalínech v širší veřejnosti. Od té doby jak sběratelská, tak jakási metafyzikální, až psychotronická či léčitelská žádanost různých druhů a odrůd turmalínů nadále trvá. Nejproslulejší turmalíny českých zemí poskytla oblast pegmatitů Vysočiny. Skvostné byly krystaly velkých rubelitů z Dobré Vody u Velkého Meziříčí a Řečice.[4] NalezištěRozšířený horninotvorný minerál, který se vyskytuje v horninách vyvřelých (v granitech, dioritech, pegmatitech, syenitech), přeměněných (v granulitech) i usazených. Z České republiky turmalíny, skoryly, rossmanity, elbaity (verdelit, rubelit, indigolit, achroit) a dravity z pegmatitů na Žďársku a Velkomeziříčsku. Ve světě se vyskytují největší naleziště turmalínů v Africe, Afghánistánu, Brazílii, Kanadě, na Madagaskaru, v Mexiku, USA a na Srí Lance.[5] OdkazyReference
Související článkyExterní odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||
