politické strany: Neshody s politikou Otto von Bismarcka, který byl v roce 1862 jmenován novým pruským premiérem, vedly k tomu, že se během německé (prusko-rakouské) války oddělila Nationalliberale Partei („Národní liberální strana“) od Deutsche Fortschrittspartei („Německé pokrokové strany“). Po vzoru Pruska se liberálové a demokraté v řadě zemí Německého spolku brzy spojili do národních pokrokových stran ( Fortschrittsparteien). Württemberské království začalo již v prosinci 1861, následovalo Hesenské velkovévodství v srpnu 1862, Nasavské vévodství v únoru 1863. Mimo Prusko vznikla v březnu 1863 Deutsche Fortschrittspartei in Bayern („Německá pokroková strana v Bavorsku“) v Bavorském království, která byla federalističtější než její pruský protějšek, ale také prosazovala jednotu Německa. V dubnu 1863 následovaly Hannoverské království a Saské království. Později se jednotliví členové těchto sesterských stran v říšských sněmech Severoněmeckého spolku a celoněmeckých Německého císařství připojili k Německé pokrokové straně, v níž dominovali jejich pruští kolegové. Ve Württemberském království byla v roce 1866 založena Demokratische Partei („Demokratická strana“), která se v následujících letech rozšířila po celém jihozápadním Německu jako Deutsche Volkspartei („Německá lidová strana“).
dalajláma: Thinlä Gjamccho (1860–1875), byl dvanáctý dalajláma, duchovní vůdce (gandänthipa) Tibeťanů, tibetské Žluté školy (gelugpa), rozpoznán byl roku 1860 jako inkarnace předchozího dalajlamy Khädub Gjamccho (1838–1856) a 14. srpna téhož roku byl uveden do funkce. Umřel na záhadnou chorobu v osmnácti letech (žil v letech 1857 až 1875) – je možné, že jeho smrt měla spojitost s tehdejší politickou situací (S oslabováním dynastie Čching postupně upadala i její moc nad Tibetem a v polovině 19. století byl její vliv mizivý. Čchingská autorita nad Tibetem se koncem 19. století stala spíše symbolickou než skutečnou, ačkoli ještě v 60. letech 19. století se Tibeťané rozhodli z vlastních důvodů zdůrazňovat symbolickou autoritu říše (Čínského císařství) a dávat jí najevo, že je podstatná. Například dne 13. září 1876 tak byla mezi zástupci Čínského císařství a Britského impéria podepsána smlouva, podle které měli Britové právo vyslat na tibetské území výzkumnou misi, tibetská strana však smlouvu neratifikovala a vstup Britů na své území nepovolila.)