Albert Knebel von Treuenschwert
Albert svobodný pán Knebel von Treuenschwert (23. května 1817 Osijek – 25. listopadu 1890 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil jako absolvent vojenské akademie od roku 1842, vynikl v bojích v revolučních letech 1848–1849 v Itálii a Uhrách. Jako brigádní velitel v hodnosti generálmajora se vyznamenal za prusko-rakouské války vlastní iniciativou v bitvě u Trutnova (1866). Za zásluhy obdržel prestižní Řád Marie Terezie a byl povýšen na barona (1866). Později byl řadu let velitelem v Krakově, svou kariéru završil v hodnosti polního zbrojmistra jako prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora (1882–1890). ŽivotopisByl synem c. k. podplukovníka Ferdinanda Knebela povýšeného v roce 1841 do šlechtického stavu.[1][2] Albert pocházel z početné rodiny, měl sedm sourozenců, z nichž ale čtyři zemřeli v dětství.[3] Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil v roce 1842 jako poručík u 51. pěšího pluku. V roce 1846 byl povýšen na nadporučíka, později se vyznamenal v Itálii během revolučního roku 1848. Několikrát byl pochvalně zmíněn v hlášeních maršála Radeckého a postupoval v hodnostech (kapitán 1848, major 1850). Po roce 1850 sloužil jako pobočník u velitele 8. armádního sboru v Bologni a v této funkci byl v roce 1856 povýšen na podplukovníka.[4] Během války se Sardinií byl jako pobočník přidělen lombardskému místokráli arcivévodovi Maxmiliánovi. Po válce byl jmenován sekčním šéfem u zemského velitelství pro Moravu a Slezsko se sídlem v Brně a téhož roku byl povýšen na plukovníka (1859).[5] V Brně sloužil do roku 1866 a aktivně se zapojil do prusko-rakouské války. K datu 11. června 1866 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení brigády (Brigade Knebel) v rámci 10. armádního sboru.[6] Vyznamenal se v bitvě u Trutnova, kde svým útokem významně přispěl k rakouskému vítězství.[7] Za účast ve válce byl dekorován rytířským křížem Řádu Marie Terezie[8][9][10] a v roce 1867 byl povýšen na barona. Po válce působil jako šéf štábu u vrchního armádního velení.[11] Od roku 1869 zastával funkci velitele 12. divize a v rámci zemského velitelství pro Halič byl zároveň velitelem v Krakově.[12] V roce 1871 byl povýšen na polního podmaršála a velitelem v Krakově zůstal do roku 1878.[13] V letech 1878–1881 byl prezidentem Vojenského odvolacího soudu[14] a nakonec v letech 1881–1890 zastával funkci prezidenta Nejvyššího vojenského soudního dvora (Oberster Militär-Gerichtshof)[15][16][17]. V roce 1883 obdržel titulární hodnost polního zbrojmistra a k datu 1. dubna 1890 byl penzionován.[18] Zemřel krátce poté ve Vídni. Jeho manželkou byla od roku 1851 Henriette de Courcy (†1906), dcera britského podplukovníka Geralda de Courcy (1776–1848).[19][20] Z jejich manželství se narodila jediná dcera Zuzana Albertina (*1859), provdaná za Ferdinanda Poche.[21] Tituly a oceněníSpolu s otcem užíval od roku 1841 prostý šlechtický stav s predikátem von Treuenschwert. Za účast v bojích během revoluce 1848–1849 obdržel Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací a Vojenský záslužný kříž, byl také dekorován papežským Řádem sv. Řehoře Velikého a toskánským Řádem sv. Josefa. S udělením Řádu železné koruny byl spojen šlechtický titul rytíře (1851). Jako nositel Řádu Marie Terezie měl nárok na povýšení do panského stavu a titul barona získal v roce 1867. Ve funkci prezidenta Vojenského odvolacího soudu obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1879).[22] Od roku 1876 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 76.[23][24] V roce 1881 obdržel Řád železné koruny I. třídy.[25] Pro jeho pluk č. 76 byl složen pochod 76er Regimentsmarsch, autorem byl vojenský kapelník, český rodák a absolvent Pražské konzervatoře Anton Rosenkranz. Tato skladba je dodnes na repertoáru hudebních souborů rakouské armády při slavnostních příležitostech.[26] Jeho jméno připomíná Pomník Knebelovy brigády v Dohalicích zbudovaný na paměť válečných událostí v roce 1866.[27] OdkazyReference
Externí odkazyInformation related to Albert Knebel von Treuenschwert |