Alexandr Bublik

Alexandr Bublik Александр Бублик
Alexandr Bublik ve Wimbledonu 2019
Stát	Rusko Rusko (2013–2016) Kazachstán Kazachstán (2016–)
Datum narození	17. června 1997 (27 let)
Místo narození	Gatčina, Rusko[1]
Bydliště	Gatčina, Rusko[1]
Výška	196 cm[1]
Hmotnost	82 kg[1]
Profesionál od	2014
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	6 495 032 USD
Tenisová raketa	Wilson Tecnifibre
Dvouhra
Poměr zápasů	152–150
Tituly	4 ATP, 6 challengerů, 4 ITF
Nejvyšší umístění	17. místo (6. května 2024)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo (2017, 2021, 2022)
French Open	2. kolo (2019, 2020, 2022)
Wimbledon	4. kolo (2023)
US Open	3. kolo (2019)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry	1. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů	43–84
Tituly	0 ATP, 3 ITF
Nejvyšší umístění	47. místo (8. listopadu 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	semifinále (2020)
French Open	finále (2021)
Wimbledon	2. kolo (2019)
US Open	2. kolo (2022)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry	1. kolo (2020)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	1. kolo (2021)
Wimbledon	1. kolo (2021)
Týmové soutěže
Davis Cup	čtvrtfinále (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240506a6. května 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandr Bublik (rusky Александр Станиславович Бублик, Alexandr Stanislavovič Bublik, * 17. června 1997 Gatčina) je kazachstánský profesionální tenista, reprezentující do roku 2016 rodné Rusko. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál čtyři singlové turnaje. Na Open Sud de France 2024 se stal prvním hráčem v historii ATP, který získal trofej přes ztrátu úvodní sady ve všech kolech dvouhry. Na challengerech ATP a okruhu ITF vybojoval deset titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.^[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v květnu 2024 na 17. místě a ve čtyřhře v listopadu 2021 na 47. místě. Trénují ho Artem Suprunov a Boris Sobkin.^[1]

V kazachstánském daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 kvalifikačním kolem proti Portugalsku, v němž porazil Joãa Sousu. Kazachstánci zvítězili 3:1 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil k třinácti mezistátním utkáním s bilancí 11–6 ve dvouhře a 3–3 ve čtyřhře.^[3]

Kazachstán reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde v úvodu mužské dvouhry podlehl světové dvojce Daniilu Medveděvovi. Do mužské čtyřhry zasáhl s Andrejem Golubjevem, ale v prvním kole je vyřadili Francouzi Jérémy Chardy s Gaëlem Monfilsem.

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v srpnu 2011, když na turnaj v ruském Vsevoložsku obdržel divokou kartu. V úvodním kole antukové akce podlehl krajanu Alexandru Pavljučenkovovi.^[2] Premiérový singlový titul na challengerech si odvezl z dubnového Morelos Open 2017 s dotací 50 tisíc dolarů, v mexické Cuernavace, po finálové výhře nad Chilanem Nicolásem Jarrym. Druhou challengerovou trofej přidal na srpnovém Nordic Naturals Challenger 2017 v kalifornském Aptosu s rozpočtem 100 tisíc dolarů, když v závěrečném duelu zdolal Brita Liama Broadyho. Průnik mezi dvě stě nejlepších tenistů zaznamenal 30. ledna 2017 po Australian Open. Do elitní stovky se poprvé podíval 18. září 2017 po semifinálové účasti na istanbulském challengeru, na němž vypadl s Berrettinim. Na žebříčku ATP se posunul ze 101. na 96. příčku.^[1][2]

V kvalifikaci dvouhry okruhu ATP World Tour debutoval na říjnovém Kremlin Cupu 2014 v Moskvě. V úvodním kole vypadl s bosenským hráčem Damirem Džumhurem.^[1] Premiérový kariérní zápas odehraný v hlavní soutěži pak dosáhl na St. Petersburg Open 2016, do níž obdržel divokou kartu od petrohradských pořadatelů. V prvním kole jej vyřadil ruský tenista Daniil Medveděv. První vyhraný zápas pak zaznamenal na Kremlin Cupu 2016, kde po výhrách nad Konstantinem Kravčukem a Robertem Bautistou Agutem prošel do čtvrtfinále. V něm jeho cestu soutěží zastavil Pablo Carreño Busta až v tiebreaku rozhodujícího setu. Čtvrtfinálovou účast si zopakoval o rok později na Kremlin Cupu 2017, kde na jeho raketě skončili Rus Teimuraz Gabašvili i Španěl Albert Ramos-Viñolas. Mezi poslední osmičkou však nenašel recept na pozdějšího litevského finalistu Ričardase Berankise.^[1][2]

V rámci série ATP Masters odehrál první utkání v kvalifikaci březnového BNP Paribas Open 2017 v Indian Wells, v níž jej po vítězství nad Lotyšem Ernests Gulbis přehrál nejvýše nasazený Gruzínec Nikoloz Basilašvili. O dva týdny později se objevil v kvalifikaci Miami Open 2017, kde na úvod neuspěl s Argentincem Renzem Olivem.^[1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2017 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v jejímž rozhodujícím střetnutí na jeho raketě zůstal Jihokorejec Lee Duck-hee. První vyhraný zápas na grandslamu pak vybojoval na melbournském majoru proti šestnáctému nasazenému Francouzi Lucasi Pouillemu ve čtyřech sadách. Ve druhé fázi jej zdolal Tunisan Malek Džazírí. Ve Wimbledonu 2017 prošel kvalifikačním sítem jako šťastný poražený. Na úvod dvouhry pak nestačil na světovou jedničku Andyho Murrayho.^[1][2]

Do prvního finále na okruhu ATP Tour se probojoval na červencovém Hall of Fame Open 2019 v Newportu, kde nestačil na Američana Johna Isnera.^[4] Na zářijovém Chengdu Open 2019 v Čcheng-tu odešel poražen z boje o titul od Španěla Pabla Carreña Busty po vyrovnaném třísetovém průběhu.^[5]

První titul na túře ATP vybojoval na halovém Open Sud de France 2022 v Montpellier, kde startoval z pozice 35. hráče žebříčku. Ve čtvrtfinále vyřadil španělskou světovou devatenáctku Roberta Bautistu Aguta až ziskem tiebreaku v¨rozhodující sadě a poté Srba Filipa Krajinoviće ze čtvrté desítky klasifikace. Ve finále zdolal třetího muže žebříčku Alexandra Zvereva, znamenající premiérovou výhru nad členem z elitní světové pětky. Po šňůře čtyř finálových porážek si tak připsal první turnajové vítězství.^[6] Druhou trofej si odvezl z travnatého Terra Wortmann Open 2023 v severoněmeckém Halle. V semifinále opět přehrál Zvereva a v utkání o titul světovou sedmičku Andreje Rubljova po třísetovém průběh. Až ve čtvrtém vzájemném duelu jej tak dokázal porazit. Jednalo se o jeho první finále v kategorii ATP 500. Bodový zisk jej posunul na nové kariérní maximum, 26. příčku. Ze soubojů o titul na trávě odešel poražen již v letech 2019 a 2022 na newportském Hall of Fame Open.^[7]

Druhou montpellierskou trofej si odvezl z únorového Open Sud de France 2024. Ve druhém kole odvrátil tři mečboly Denisi Shapovalovovi a ve finále přehrál Chorvata Bornu Ćoriće. Na okruhu ATP Tour se tak stal prvním hráčem, který získal trofej přes ztrátu úvodní sady ve všech kolech turnaje. Bodový zisk mu zajistil posun na nové kariérní maximum, 23. příčku žebříčku.^[8][9]

Stav	rok	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Finalista	2021	French Open	antuka	Andrej Golubjev	Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut	6–4, 6–7(1–7), 4–6

Stav	č.	datum	turnaj	kategorie	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	28. července 2019	Newport, Spojené státy	ATP 250	tráva	John Isner	6–7(2–7), 3–6
Finalista	2.	28. září 2019	Čcheng-tu, Čína	ATP 250	tvrdý	Pablo Carreño Busta	7–6(7–5), 4–6, 6–7(3–7)
Finalista	3.	13. ledna 2021	Antalya, Turecko	ATP 250	tvrdý	Alex de Minaur	0–2skreč
Finalista	4.	28. února 2021	Singapur	ATP 250	tvrdý	Alexei Popyrin	6–4, 0–6, 2–6
Vítěz	1.	6. února 2022	Montpellier, Francie	ATP 250	tvrdý (h)	Alexander Zverev	6–4, 6–3
Finalista	5.	17. července 2022	Newport, Spojené státy	ATP 250	tráva	Maxime Cressy	6–2, 3–6, 6–7(3–7)
Finalista	6.	25. dubna 2022	Mety, Francie	ATP 250	tvrdý (h)	Lorenzo Sonego	6–7(3–7), 2–6
Vítěz	2.	25. června 2023	Halle, Německo	ATP 500	tráva	Andrej Rubljov	6–3, 3–6, 6–3
Vítěz	3.	22. října 2023	Antverpy, Belgie	ATP 250	tvrdý (h)	Arthur Fils	6–4, 6–4
Vítěz	4.	5. února 2024	Montpellier, Francie (2)	ATP 250	tvrdý (h)	Borna Ćorić	5–7, 6–2, 6–3
Finalista	7.	2. března 2024	Dubaj, Spojené arabské emiráty	ATP 500	tvrdý	Ugo Humbert	4–6, 3–6

Stav	č.	datum	turnaj	kategorie	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek finále
Finalista	1.	12. června 2021	French Open, Paříž, Francie	Grand Slam	antuka	Andrej Golubjev	Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut	6–4, 6–7(1–7), 4–6

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Vítěz	1.	16. dubna 2016	Dauhá, Katar	tvrdý	Benjamin Bonzi	7–6(7–4), 7–6(9–7)
Finalista	1.	23. dubna 2016	Dauhá, Katar	tvrdý	Tak Khunn Wang	0–6, 6–4, 2–6
Vítěz	2.	25. června 2016	Moskva, Rusko	antuka	Filip Horanský	6–3, 7–6(7–5)
Vítěz	3.	10. září 2016	Petrohrad, Rusko	tvrdý (h)	Alexandr Vasilenko	6–3, 7–5
Vítěz	4.	8. října 2016	Falun, švédsko	tvrdý (h)	Edward Corrie	6–4, 6–4
Vítěz	1.	25. února 2017	Cuernavaca, Mexiko	tvrdý	Nicolás Jarry	7–6(7–5), 6–4
Vítěz	2.	13. srpna 2017	Aptos, Spojené státy	tvrdý	Liam Broady	6–2, 6–3
Vítěz	3.	listopad 2018	Bratislava, Slovensko	tvrdý (h)	Lukáš Rosol	6–4, 6–4
Vítěz	4.	únor 2019	Budapešť, Maďarsko	tvrdý (h)	Roberto Marcora	6–0, 6–3
Vítěz	5.	březen 2019	Pau, Francie	tvrdý (h)	Norbert Gombos	5–7, 6–3, 6–3
Vítěz	6.	duben 2019	Monterrey, Mexiko	tvrdý	Emilio Gómez	6–3, 6–2

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Finalista	1.	8. srpna 2014	Kazaň, Rusko	antuka	Roman Safiullin	Andrej Levine Anton Zajcev	1–6, 3–6
Vítěz	1.	12. září 2014	Vsevoložsk, Rusko	antuka	Richard Muzajev	Vladimir Ivanov Andrej Vasilevskij	6–3, 3–6, [11–9]
Vítěz	2.	7. listopadu 2014	Tallinn, Estonsko	tvrdý (h)	Jevgenij Ťurněv	Iván Arenas-Gualda Jorge Hernando Ruano	6–4, 6–7(5–7), [10–1]
Finalista	2.	4. září 2015	Vsevoložsk, Rusko	antuka	Richard Muzajev	Denys Molčanov Jaraslav Šyla	2–6, 6–7(3–7)
Vítěz	3.	31. října 2015	Antalya, Turecko	tvrdý	Darko Jandrić	Tuna Altuna Cem İlkel	3–6, 6–4, [10–8]
Finalista	3.	23. ledna 2016	Kaarst, Německo	koberec (h)	Hubert Hurkacz	Danylo Kaleničenko Denis Kapric	7–6(7–2), 4–6, [7–10]
Finalista	1.	duben 2018	Ťi-nan, Čína	tvrdý	Alexandr Pavljučenkov	Sie Čeng-pcheng Yang Tsung-hua	6–7(5–7), 6–4, [5–10]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexander Bublik na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Bublik na Wikimedia Commons
• Alexander Bublik – oficiální stránky (anglicky)
• Alexandr Bublik na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Alexandr Bublik na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Alexandr Bublik na stránkách Davis Cupu (anglicky)
• Alexandr Bublik v databázi Olympedia (anglicky)