Siskin vznikl vylepšením letounu z roku 1919Siddeley Deasy S.R.2 Siskin s devítiválcovým hvězdicovým motorem ABC Dragonfly o výkonu 235 kW (Siddeley Deasy byla mateřská společnost firmy Armstrong Whitworth). V březnu 1921 byl zalétán s novým motorem Armstrong Siddeley Jaguar a trupem z ocelových trubek Armstrong Whitworth Siskin Mk.II (imatrikulace G-EBEU). V roce 1922 tento stroj vyhrál Královský pohár průměrnou rychlostí 239 km/h.
24. března 1924 vzlétla poprvé další verze, Siskin III a stala se společně s dvoumístnou verzí Siskin IIIDC první celokovovou stíhačkou ve službách Royal Air Force. Siskin byl používán jedenácti perutěmi RAF a množstvím zahraničních uživatelů, včetně Kanady, která tento typ vyřadila ze služby až v roce 1939.
21. října 1924 zalétal tovární pilot firmy Armstrong-Whitworth, se sídlem v Coventry, Frank Courtney první Siskin IIIA. Byl poháněn hvězdicovým dvouřadovým čtrnáctiválcovým motorem Armstrong Whitworth Jaguar IV o výkonu 283 kW s mechanickým kompresorem, nebo nepřeplňovanými motory Armstrong Siddeley Jaguar II o 240 kW. Dosahoval maximální rychlosti 251 km/h a stal se prvním stíhacím letounem RAF standardně vybaveným radiostanicí. Na licenční výrobě se podílely rovněž společnosti Blackburn Aircraft Limited, Bristol Aeroplane Company, Gloster a Vickers (asi 250 kusů).
Varianty
Siddeley Deasy S.R.2 Siskin – vývojové stroje (3 ks)
Siskin II – civilní prototyp (1 ks)
Siskin III – celokovová sériová verze (64 ks pro RAF)
Siskin IIIA – hlavní výrobní varianta (celkem 348 ks; 340 ks pro RAF, 9 ks pro RCAF)
Siskin IIIB – prototyp s vylepšeným motorem (1 ks)
Siskin IIIDC – dvoumístná verze s dvojím ovládáním (celkem 53 ks; 47 ks pro RAF, 1 ks pro RCAF, 2 ks pro AST, 2 ks pro Estonsko)
Siskin IV – civilní závodní verze (1 ks)
Siskin V – civilní verze pro Rumunsko, ale po zrušení objednávky používaná k závodění (2 ks)
Uživatelé
Armstrong Whitworth Siskin, 56. peruť RAF, North Weald
Royal Canadian Air Force Na začátku roku 1926 prošly dva Mk.III zimními zkouškami, po jejichž úspěšném zakončení zakoupilo RCAF v roce 1927 a 1928 čtyři stroje Mk.IIIA, v roce 1929 další čtyři spolu s jedním Mk.IIIDC a poslední Mk.IIIA přišel v roce 1931. Posledních pět Siskinů bylo z výzbroje 1. stíhací perutě RCAF vyřazeno v červnu 1939.
Royal Air Force První jednotkou, která obdržela nové Siskiny Mk.IIIA, byla 111. peruť následovaná v březnu 1925 perutí č. 41. Od srpna do listopadu 1925 přezbrojila na Siskin IIIA peruť č. 1, v září 1925 56. peruť, která letouny vyřadila až v srpnu 1932. Mezi březnem a zářím 1928 obdrželo letouny Siskin postupně dalších pět perutí-29., 19., 32., 43. a 17. Poslední přezbrojená peruť č. 25 začala létat na těchto strojích v červenci 1929.
