|
Hanns Eisler
Hanns Eisler (6. července 1898 Lipsko – 6. září 1962 Berlín) byl rakouský hudební skladatel. Jeden z významných členů Druhé vídeňské školy. Je znám pro svou spolupráci s Bertolt Brechtem, jako autor hymny Německé demokratické republiky i jako autor filmové hudby. ŽivotRodinaHanns Eisler se narodil v saském Lipsku. Byl synem profesora filosofie Rudolfa Eislera a Marie Idy Fischerové. Jeho otec byl Žid a matka luteránka. V roce 1901 se rodina přestěhovala do Vídně. Bratr Gerhart se stal komunistickým novinářem a sestra Elfrída byla ve dvacátých letech předsedkyní německé komunistické strany. Po emigraci do USA zcela změnila své názory a stala se zapřisáhlou odpůrkyní komunismu. Psala antikomunistické pamflety a dokonce svědčila proti svému bratru před Výborem pro neamerickou činnost. Mladá létaBěhem 1. světové války sloužil Eisler jako voják v rakousko-uherské armádě a byl několikrát zraněn. Po skončení války studoval v letech 1919–1923 ve Vídni u Arnolda Schoenberga. Byl prvním ze Schoenbergových žáků komponujících dvanáctitónovou a seriální technikou. V roce 1920 se oženil s Charlottou Demantovou, se kterou měl syna Georga, který se stal známým malířem. V roce 1925 se přestěhovali do Berlína, který byl v té době centrem experimentů v hudbě, divadle i filmu. Stal se aktivistou Komunistické strany Německa a vyučoval na Marxistické dělnické škole. Jeho hudba inklinovala k politickým tématům a (k Schoenbergově zděšení) se stávala přístupnější a vstřebávala prvky jazzu a kabaretu. V té době se také spřátelil s Bertoldem Brechtem, jehož příklon k marxismu proběhl přibližně v téže době. Přátelství a spolupráce těchto dvou umělců trvala až do Brechtovy smrti v roce 1956. Eisler napsal hudbu k několika Brechtovým divadelním hrám. Také spolupracovali na protestních písních, které reflektovaly politické zmatky Výmarské republiky na počátku třicátých let. Jejich Píseň solidarity se stala populární na politických shromážděních a pouličních protestních akcích. V exilu Po roce 1933 byla Eislerova hudba i Brechtova poesie nacistickou stranou zakázána a oba umělci odešli do exilu. Zatímco Brecht se usídlil ve Svendborgu v Dánsku, Eisler řadu let cestoval po světě. Přednášel a pracoval v Praze, Vídni, Paříži, Londýně, Moskvě, ve Španělsku, v Dánsku i v Mexiku. Dvakrát navštívil Spojené státy americké a uspořádal přednáškové turné od oceánu k oceánu. V roce 1938 získal do USA trvalé vízum. Stal se učitelem kompozice na New School for Social Research v New Yorku a komponoval experimentální hudbu. V roce 1942 přesídlil do Los Angeles, kde se znovu setkal s Brechtem, který tam přicestoval v roce 1941 z Dánska přes Sovětský svaz. V Los Angeles Eisler zkomponoval hudbu k několika dokumentárním filmům a k osmi celovečerním hraným filmům, z nichž dva byly nominovány v letech 1944 a 1945 na Oscara. (Hangmen Also Die! a None but the Lonely Heart). Na filmu Hangmen Also Die! spolupracoval opět s Bertoldem Brechtem. Filmová hudba se tak stala vedle vokální hudby jednou z hlavních součástí jeho hudebního díla. Během svého života napsal hudbu ke 40 filmům. V roce 1940 Eisler začal pracovat na studii o vztahu mezi hudbou a filmem (Research Program on the Relation between Music and Films) podporovanou Rockefellerovou nadací. Výsledky této práce byly publikovány v roce 1947 v knize Composing for the Films. Jako spoluautor je uveden Theodor W. Adorno. V některých komorních a vokálních skladbách z té doby se Eisler vrací ke dvanáctitónové metodě, kterou opustil v Berlíně. Mezi těmito skladbami zvláště vyniká skladba Fourteen Ways of Describing the Rain, komponovaná k Schoenbergovým sedmdesátinám. Vyšetřování pro neamerickou činnostSlibně se rozvíjející kariéra v USA byla přerušena studenou válkou. Eisler byl jedním z prvních umělců uvedených na černé listině Hollywoodu. Absolvoval dva výslechy před Výborem pro neamerickou činnost. Byl obviněn, že je „Karlem Marxem hudby“ a šéfem sovětských agentů v Hollywoodu. Svědčila proti němu i jeho sestra Ruth, která také uvedla, že sovětským agentem je i její druhý bratr Gerhart. Eislera podporovali Charlie Chaplin a skladatelé Igor Fjodorovič Stravinskij, Aaron Copland a Leonard Bernstein, kteří zorganizovali koncert pro získání prostředků na Eislerovu obhajobu. Tato snaha, jakož i podpora ze strany dalších umělců (např. Woody Guthrie) však byla marná. Skladatel byl 26. března 1948 deportován do Prahy. Ve východním NěmeckuZ Prahy Eisler nejprve zamířil do Vídně a později do východní části Berlína. Zkomponoval hymnu Německé demokratické republiky, cyklus kabaretních písní na satirické verše Kurta Tucholského. Dále komponoval příležitostnou hudbu pro divadla, film, televizi a politické události. Mimo jiné napsal, ještě v roce 1948, hudbu k československému filmu režizéra Václava Gajera Křížová trojka. V roce 1952 se chystal zkomponovat operu na téma legendy o Faustovi. Své vlastní libreto publikoval v tisku. Faust je v něm zobrazen jako nerozhodný člověk, který zradil dělnickou třídu tím, že nevstoupil do německé rolnické války. Toto pojetí bylo ostře napadeno v tiskovém orgánu německé komunistické strany Neues Deutschland. Bylo označeno za facku do tváře německého národního cítění a Eisler byl obviněn z formalistické deformace jednoho z největších děl německého básníka. Diskuse a obviňování bylo přeneseno i na akademickou půdu. 16. června 1953 však v Berlíně proběhla stávka stavebních dělníků a rozvinula se postupně v široké protesty proti vládě NDR. Starosti s potlačením těchto nepokojů sice ukončily debatu, ale skladatel upadl do deprese a operu nikdy nedokončil. V poslední dekádě skladatelova života se propast mezi kulturními funkcionáři NDR a skladatelem dále rozšiřovala i když Eisler dále komponoval a vyučoval na východoberlínské konzervatoři. Zemřel na infarkt myokardu 6. září 1962 ve východním Berlíně a je pochován na Dorotheenstadském hřbitově. Na jeho počest byla po něm pojmenována Vysoká škola hudební – Hochschule für Musik "Hanns Eisler". DíloSouborné vydáníV roce 1954 Hanns Eisler spolupracoval s redakcí lipského vydavatele hudebnin Breitkopf & Härtel na desetidílném souborném vydání jeho vokálního díla pod názvem Písně a kantáty (Lieder und Kantaten). První svazek se objevily v roce 1955, poslední vydaný byl pátý díl v roce 1966. Další díly již nevyšly.
Další skladby (výběr)
Filmová hudba
OdkazyLiteratura
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||
