Johann Worath
Johann Worath, též uváděn jako Jan Worath[1] (1. listopadu 1609 Taufers, autonomní provincie Bolzano – 5. února 1680 Schlägl) byl rakouský dřevosochař a řezbář oltářů z období baroka.[2] ŽivotJohann Worath byl třetím synem sochaře Matthäuse Barata staršího a jeho manželky Christine, rozené Prästmannové. V letech 1626 až 1629 byl sochařským učedníkem Adama Baldaufa v Brixenu, se kterým se roku 1629 přestěhoval do Vídně. Tam však nemohl dokončit výcvik, protože Baldauf nečekaně zemřel. V dokumentu z 19. října 1631 tři brixenští občané, malíři Hans Wazin a Jeremias Rumpler a sklenář Hans Atteler, potvrdili Worathovi, že dokončil své řádné učení. Od roku 1642 bydlel v Aigen im Mühlkreis. Pracoval především pro opatství Schlägl a jeho filiální kostely i pro okolní šlechtu. Pracoval také pro Jana Antonína I. z Eggenbergu, vévodu krumlovského.[1] Po roce 1670 již neexistují žádné doklady o Worathově uměleckém díle. Johann Worath a jeho manželka (Eva Worathová) měli třináct dětí.Jeho syn, opat Siard, nechal pro své rodiče postavit náhrobní desku z červeného adnetského mramoru, která se nachází ve farním kostele Aigen na severní stěně lodi. Worathův umělecký odkaz, sestávající především z kreseb pro jeho díla, se nachází v opatství Schlägl. Ty jsou často originálnější než oltářní stavby, které byly skutečně postaveny. Od roku 1958 jsou po něm pojmenovány ulice, a to Worathweg v Linz-Bachlberg a Johann Worath Weg v Aigen-Schläglu. Dílo (výběr)
OdkazyReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann Worath na německé Wikipedii.
Literatura
Externí odkazy
Information related to Johann Worath |